Krušné hory – polární deník

Čtvrtek 30. 1. 1905, Vlak

Odhadovaná teplota: 13 °C

Počasí: velmi zamračeno, pršelo

Strava: řízek!

Nastal den odjezdu. Naše výprava se sešla na Hlavním nádraží přesně v 15:00. V 15:26 už jsme odjížděli vlakem směrem na sever. K našemu potěšení se ve vlaku nacházel dětský koutek. Abychom věděli, kde vystoupit, museli jsme prozkoumat odpověď od známého polárníka profesora Fičáka, který se ze severu právě vrátil. To by nebyl takový problém, kdyby tam nechytl ohromnou rýmu. Jeli jsme celkem asi 5 hodin, přestupovali jsme v Karlových Varech. Abychom si ukrátili čas při čekání na vlak, zrekapitulovali jsme si, co vše si vzít s sebou na Severní pól pomocí krátké hry. Ta na sebe váže hned dvě patálie – Jáchym z počátku nemohl přijít na princip naší hry, nevzdal se však a nakonec toto kouzlo také odhalil! Ani já, Potapěč jsem nezůstal bez patálie. Když jsme v následujícím vlaku hráli hru čing čong, vyhráli jsme spolu s Uchecht. Chtěl jsem jí dát placáka, ale ona se na mě nedívala, takže jsem plácl do prázdna. Následně se mi Tkanička začal hrozně smát. Po cestě jsme toho viděli spoustu, třeba sopku nebo penzion U Jelínka. Den se nám moc líbil, nejlepší byl dětský koutek!

Jáchym a Potápěč

 

Pátek 31. 1. 1905, Šli jsme na výlet

Odhadovaná teplota: 3°C

Počasí: bylo zataženo

Strava: Buchta, sýrová pomazánka, čína

Ráno jsme se probudili a šli jsme se převlíct do skříně. K snídani jsme měli buchtu od Uchecht. Hned ráno se nám taky staly dvě patálie – Siréně spadla pasta z kartáčku do umyvadla a Netopýr nemohl najít kapesníky. Na výletě jsme se klouzali po ledě a sněhu. Jáchym pořád padal a (možná) dostane přezdívku Tučňák. Sandy se nám pořád snažila prodrat mezi nohama a povedlo se jí to, takže jsme padali ještě víc. Večer jsme hráli různé hry, nejvíce se nám líbila hra „corona virus“, hra na způsob upírů inspirovaná současným děním ve světě. Při této hře byla Siréna schovaná v horní poličce skříně, kam ji vysadil Oslík. Za den jsme toho opět spoustu viděli, vyrazili jsme na Dračí skálu, cestou zpět na nás narazil otravný pes a už nás nechtěl opustit. Taky jsme byli na hřišti. Celý den byl super až na to, že jsme měli mokro v botách.

Siréna a Netopýr

Sobota 1. 2. 1905, Mokrý sport

Odhadovaná teplota: 7°C

Počasí: lilo, jako když se bůh potí

Strava: musli s jogurtem, polévka, UČO

Po probuzení v cca 8:10 jsme šli na záchod a pak na snídani. Ta byla vydatná, neboť nás čekal závod v biatlonu. Ten probíhal následovně:

  • Mazání – každý biatlonista potřebuje řádně namazat, my mazali chleba margarínem
  • Následoval běh ke stanovišti
  • Na stanovišti jsme si obuli zimní obuv (lyžáky) a běželi dál
  • Na další zastávce jsme se sice zbavili lyžáků, ale dostali jsme jiné zimní vybavení – hůlky nebo lyže
  • Se zimním vybavením jsme vyběhli kopeček až ke střelnici, kde jsme třikrát vystřelili. Když jsme se netrefili, museli jsme oběhnout trestné kolečko okolo smrku.
  • Následně jsme popoběhli ještě kousek, kde jsme trénovali jízdu soupaž
  • Potom už nás čekal jen závěrečný kopeček dolů.
  • Dole jsme museli sníst, co jsme si namazali. To byl úplný konec trati.

Během biatlonu se taky stala vtipná věc – když běžela Uchecht v již značně načatých přeskáčích, začaly se jí boty rozpadat na tak malé kousky, že i červi je museli pít brčkem. Odpoledne jsme potom absolvovali výsadek, dostali jsme mapy a museli jsme se dostat na určené místo a následně na chatu. V určitém místě jsme se potkali s Orbitem / Uchecht a Tkaničkou, se kterými jsme bojovali o zásoby. Jedna skupinka měla výlet kratší, neboť ta druhá si vybrala delší cestu. Po celou dobu pršelo. Den by ušel, kdyby nepršelo.

Moudro, Kecy a Matěj

 

Neděle 2. 2. 1905, Návrat do rodné domoviny

Odhadovaná teplota: 10°C

Počasí: osvěžující děštík

Strava: pudink, čóča, co lednička a zbytky daly

A je to tu! Severní pól, konečně jsme dosáhli našeho cíle. No jo, bylo to hezké, ale co tady teď dělat? Počasí nic moc.. Rozhodli jsme se tedy opět se vrátit domů. Nejprve jsme ale museli uvést naši základnu do stejného nebo lepšího stavu, jak nám nařizuje naše oddílové desatero. Proto jsme balili a uklízeli téměř celé dopoledne (především vedoucí), děti ještě hrály pár her, např. odstředivku, po které děti nechtěly jíst, protože to byl závod o výdrž na kolotoči, který točí Spider. Po obědě hned v jednu jsme museli základnu opustit a vyrazit na nádraží, odkud nám opět jel vlak. V Karlových Varech jsme tentokrát čekali hodinu a půl, takže jsme si to zkrátili psaním polárního deníku. O zábavu ve vlaku bylo opět postaráno – opět jsme jeli ve vagonu s dětským koutkem. A tak cesta uběhla rychle. V Praze jsme si dali náš pokřik a rozešli se do svých domovů. Celá výprava byla povedená, odehráli jsme spoustu seberealizačních vorkšopů, překonali trudomyslnost, dělali živé obrazy, soutěžili v biatlonu a mnoho dalšího. A hlavně jsme dobyli severní pól! Tak zas příště, ahoooj!

Uchecht


celé album zde

0 0 vote
Article Rating
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments