Velikonoce Jeseníky 23. – 28. 3. 2016

Středa

Sešli jsme se ve středu 23.3., ve 3 hodiny na hl. nádraží. Čekali jsme na Guláše, který jako obvykle přišel později. Tentokrát se zpozdil i Tkanička. Z hlavního nádraží jsme se vlakem přesunuli do Zábřehu na Moravě, odkud jsme se přesunuli do Lipové lázně. Na cestě mezi těmito dvěma stanicemi se setmělo a začalo sněžit tak, že nebylo nic vidět. V Lipové lázni jsme museli z důvodu opravy železniční tratě přesednout na autobus, který nás dovezl do Jeseníka před vlakové nádraží. I když byla tma, tak bylo vidět do dálky, přestalo sněžit a přestalo foukat. Šli jsme do kopce asi dva kilometry po silnici, poté jsme zahnuli na schody dlouhé přibližně 400 metrů. Za schody byla rovinka k informační ceduli s mapou. Vydali jsme se po zelené až k prameni Šárka, od kterého jsme se vydali kolmo do kopce až k vypůjčené chatě Maxovka. Uvnitř jsme roztopili kamna, snědli večeři z domova a šli spát.

Čtvrtek

Ráno jsme měli docela fofr. Nikdo jsme nic nestíhal a tak jsme museli bojovat s časem (ostatně i vždy v následujících dnech). Ale nakonec jsme včas dorazili na autobusové nádraží a Klacek si i stihl zaskočit do vedlejšího Penny marketu pro točeňák. On byl tento den vlastně celkově dost náročný. Už od rána nás děsila hrozná myšlenka na to, že budeme muset vyšplhat na ten kopec daleko před námi. To jsme ovšem ještě z daleka nevěděli, jakej je Praděd hroznej krpál…. A tak jsme šlapali dál, stoupali jsme a zároveň doufali, že už konečně narazíme na vrchol. Asi kilometr před vrcholem zahlásil Rozum, že už vidí vrchol. ,,Rozum je asi bystrozraký”,pomyslela jsem si, protože já jsem v té mlze teda neviděla ani na špičku vlastního nosu. Plní odhodlání jsme zdolali poslední úsek a – konečně jsme viděli (tedy spíš pro mlhu neviděli) rozhlednu na vrcholu Pradědu. K rozhledně patřila také podlouhlá budova a tak jsme se šli ohřát. Vevnitř jsme zahlédli pár fotografií Pradědu, načež si mnozí pomysleli: ,,Tak takhle to vypadá. “Následovalo skupinové foto. Když si všichni odpočinuli a Klacek dojedl svůj točeňák, šli jsme opět dolů. Kolem nás bylo bílo a výhled byl krásný, protože se mlha zvedla. Když jsme dorazili k autobusu, zjistili jsme, že máme asi tři čtvrtě hodiny, tak jsme si zahráli pár her. Po koulovačce jsme byli všichni tak promrzlí, že jsme se museli jít ohřát do blízkého hotelu. Zanedlouho nám přijel bus, a tak jsme jeli s jedním přestupem až do Jeseníku. Po dnešním dnu jsme, byli všichni velmi unavení a tak jsme se hrozně těšili do chaty. Ovšem cesta tam už nás tolik nelákala… Šli jsme opět do kopce, umrzlý sníh nám klouzal pod nohama, ale přeci jen jsme kopec zdolali! V chatě bylo krásně teplo! Když jsme přišli, padli jsme na postele a aspoň půl hodiny jsme jen tak prokrastinovali, než jsme se dokopali k tomu, abychom začali něco dělat. K večeři bylo UČO. Mňam! Následovala Tkaničkova hra. Spoustu z nás vidělo – nevidělo měsíček skrz prstýnek. Kouzlo bylo ve slušném vychování. Po hře už jsme byli tak utahaní, že jsme si šli lehnout. V chatě bylo krásně teplo a tak se nám spalo hezky.

Pátek

???

Sobota

Ráno jsme vstali, nasnídali se, připravili baťůžky a vyrazili na autobusové nádraží. Poté, co jsme nasedli do autobusu a kousek cesty jsme ujeli, nám byla vysvětlena celodenní hra, ve které jsme byli mexičtí zloduši, co se chtějí dostat do Ameriky. Do Ameriky se pouštěly jenom páry a rodiny, takže jsme byli rozděleni po dvou s tím, že si máme vymyslet dokonalý příběh, který večer odvyprávíme před imigrační komisí. Pak jsme dorazili do cílové stanice. Pěšky jsme pak vyrazili na zříceninu hradu. Zahráli jsme si hru a šli jsme, tentokrát jinou cestou, dolů. Za chvíli jsme se zase zastavili, tentokrát na oběd. Po obědě jsme vyrazili na autobus, který nás odvezl zpátky do Jeseníka, odkud jsme vyšli zpět k chatě. V chatě jsme se převlékli do suchého, najedli se a šli dohrát celodenní hru. Poté, co jsme dohráli, jsme zalehli, abychom byli na další den čerství.

Neděle

V neděli ráno se vstávalo tak abychom stihli autobus. Děti, co spaly dole, se stále budily do smradu z ponožek které se ještě stále sušily. Cestou dolů na autobus jsme samozřejmě zase nestíhali. Kýbl ale dostal nápad že můžeme na vlak, takže se šlo na vlak. Když jsme vystupovali z vlaku, bylo nám všem vedro, sluníčko svítilo a nebe bylo jasné tak, jak už dlouho nebylo. Kýbl okamžitě zavelel že se jdou hledat proutky na pomlázky. Došli jsme na cestu, a protože Kýbl šel hledat vrby, zahráli jsme si mezitím stop tři stop, kulhavému Meluzínovi se sice nechtělo ale v zápětí nás vyrušili, že našli proutí. Holky si tam posedaly a všichni byly v krátkých rukávech kvůli velkému vedru. Uchecht tradičně musela uplést věneček, tentokrát to nebylo z pampelišek ani ze sněhu ale z obyčejné trávy. Když měli kluci i holky nařezané proutky tak se šlo dál. Medik který si vždy vybírá kvalitu proutků se zastavil snad u každé vrby co jsme ten den viděli. Došli jsme k vápencové peci, tam jsme si dali svačinu a někdo si pohladil koně co tam byly. Pak jsme šli na vyhlídku Hemberk . Honza a Spider na sebe neustále házeli sníh co na vrchu ještě zbyl. Taky jsme si tam dali oběd a čekali na Medika který se tradičně zdržel při řezání proutků. Šli jsme dál a mě (Kamče ) pomalu začalo docházet že tenhle den do chaty rozhodně suchá nedojdu, sněhu který se rozpouštěl bylo stále víc. Cestou jsme si ještě zahráli hru, rozdělili jsme se na tři týmy jeden byl na cestě a zbylé dva se snažily dostat na druhou stranu aniž by je tým který stojí na cestě trefil. Kulhavý Meluzína radši ani nehrál a jen se díval, zato Spider měl zvláštní schopnost trefovat všechny do hlavy. Poté co se všechny týmy vystřídaly se šlo z kopce, všechny děti byly šťastné. Dole navrhl Klacek že bychom si mohli zahrát cestičky. Kýbl váhal, ale s mojí (Kamčinou) podporou, že už by nebyla šance si je zahrát, jsme si je nakonec zahráli. Výsledkem pro mne byla nulová šance na úspěšný návrat z výletu suchou nohou. Ten, kdo ještě neměl mokro v botách, byl šťastný člověk. Např. Kýbl, no jo no nehrál cestičky. Cestou do kopce jme zjistili že Meluzína potřebuje brýle, neboť si spletl oblohu s kopcem nahoru. Když jsme došli k rozcestníku kde bylo napsáno 4,5 km k Jitřnímu pramenu byli všichni šťastní. Na dalším rozcestníku jsme si zahráli hru, děti házely sněhové koule na rozestavené vedoucí, málokdo se vůbec trefil, ale nejvíc zásahů schytal Kýbl. Další kolo dostalo nové pravidlo: když jedno dítě hodí jednu kouli, tak má každý vedoucí jednu kouli na to aby ji hodil po dětech. V jednu chvíli to vedoucí nestačili ani počítat kolik koulí letí směrem k nim, každý házel jak se mu zlíbilo aspoň ze strany dětí. Pak už se šlo jen od rozcestníku k rozcestníku s nadějí že jsme ušli aspoň 1 km, bohužel jsme ušli vždy jen 0,5 km, výjimečně jsme ušli 1 km. Utíkalo to hrozně pomalu. Konečně jsme došli na chatu, někdo si sundával boty radši venku s tím že si vyždímá ponožky. Všichni úplně utahaní, jakmile byli všichni na chatě, tak se kluci dali do dělání pomlázek a holky začaly barvit vajíčka. Mezi tím přišel majitel chatky, s tím že nám bude vyprávět strašidelné povídky o chatě kde bydlíme. Klacek přitom usínal protože správce měl uspávací hlas, stejně jako Klackův učitel. Holky poté dodělaly vajíčka a Guláš vyhlásil výsledky hry Zelené karty co se hrála minulý den. Do Ameriky se dostala dvojice Mikro s Ťapem a dvojice Kamča s Ježkem. Dvojice Meluzína s Uchecht a Eliška s Honzíčkem neprošli, neměli důvěryhodnou minulost. Škoda, Meluzína věděl o jejich psu úplně vše. Konečně se šlo spát.

Pondělí

Na Velikonoční pondělí 28.3., jsme se vzbudili a šli vyšlehat holky. Když bylo po všem, dobalili jsme si věci a vyrazili. Na nádraží jsme si nechali věci, rozdělili se na dvě skupiny a šli koledovat, šly s námi i holky, které si upletly pomlázku. Šli jsme do rodinných domků, spíš chatiček, kde byli lidé, kteří nás nechali vyšlehat holky a ženy. Obě dvě skupiny říkaly, že jsou z Brna, protože je to (relativně) blízko Jeseníku. Po koledování jsme nasedli na autobus a vraceli se do Lipových lázní. Tam jsme nasedli na vlak, jeli do Zábřehu na Moravě a z něj na hlavní nádraží a metrem domů.

Kamča, Ježech, Uchecht, Eliška, Meluzína

 

0 0 vote
Article Rating
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments