Běžky Erlebach 2. – 5. 2. 2017

Zpráva ze čtvrtku chybí, za což bude odpovědná osoba v nejbližší možnou chvíli náležitým způsobem potrestána.

Pátek 3. 2.

Ráno jsme se vzbudili a udělali vše, co se ráno dělá… Po důkladné ranní hygieně, pod vedením Orbita, nám bylo dovoleno nasnídat se (rohlík s marmáslem), vzít si sváču a obléknout se na náš plánovaný výlet. Zároveň jsme dostali instrukce ke dnešní části etapové hry, což byla mapa. Naším úkolem bylo pomoci hajnému zaznačit do slepé mapy pomocí značek, kde je Krakonošovo. A teď už jsme opravdu mohli vyrazit. Začali jsme kopcem na rozjezd a vzali jsme to i přes sjezdovku, kde většina z nás nejednou spadla. Sice jsme padali, ale myslím, že všichni potvrdí, jak vtipný byl pohled na machrujícího Meluzínu, když každých pět metrů letěl k zemi. Po sjezdovce jsme nabrali malou část naší skupiny, která se oddělila a jela jinou cestou, a s představou krásné rovinky jsme se vydali vpřed. Nadšení ale rázem opadlo, jelikož nás čekal další kopec dolů. Tenhle byl sice také trochu prudší, ale dole byl krásný rovný dojezd, takže se ani nemuselo moc brzdit. Zbytek cesty byl převážně rovný, ovšem to, co jsme na začátku sjeli, jsme museli na konci zase vystoupat. I tak bych výlet nazvala zdařilý. Po příjezdu do chaty jsme se všichni umyli a služba šla službit. Ostatní si zatím pod Racochejliným vedením zahráli pár her. Večeře byla skvělá. Kýbl vařil své slavné těstoviny, na které jsme si dali parmazán. Kdo nejel, určitě velmi zaváhal, a jak praví přísloví – „kdo zaváhá, nežere“ – následně ani nežral. S nacpanými žaludky jsme až do večerky hráli hry. Pak už jen vyčistit zuby a spát.
Uchecht

Sobota 6. 2.

V sobotu ráno se těžko vstávalo; byli jsme unavení, ale všichni jsme se těšili na buchtu, kterou pekl Kýbl k snídani. Byla moc dobrá. Po snídani se všichni připravovali na výlet. Konečně jsme vyrazili. Tentokrát jsme začali kopečkem nahoru. Když jsme ho konečně vyšlápli, obuli jsme si běžky. Po chvilce jsme si zahráli hru od Krakonoše. Kreslili jsme kytky do sněhu. Poté jsme se rozdělili do dvou skupin, ta silnější se jela podívat na Labskou boudu a pak na Voseckou boudu, a ta slabší jela rovnou na Voseckou boudu. Cesta vedla z kopce. Obě skupiny se sešly u Krakonošovy snídaně, a dali jsme si oběd. Po obědě jsme hráli další Krakonošovu hru, a to připravit pro Krakonoše co nejlepší přírodní pohostinnost. Jeli jsme ještě chvilku po rovince a pak následovaly kopce nahorů, na kterých si Kýbl s Orbitem sundávali běžky. Bylo totiž nad nulou, a navoskované běžky jim vůbec nepomáhaly. Konečně jsme dojeli na Dvoračky. Už nás čekal jenom krátký, zato prudký kopeček dolů. No pár z nás si na něm pěkně nabilo. U chaty si ještě skoro všichni zabobovali. V chatě si všichni odpočinuli, a s Racochejlem jsme si zahráli hry. Po dlouhé době jsme se zase krmili jogurtem po slepu. Pak Fanda vytáhl kytaru a zpívali jsme. Ještě před večerkou holky zazpívaly Fandovi k narozeninám písničku, kterou složila Uchecht. Pak už jenom následovala hygiena a spánek.
Kamča

Neděle 5. 2.

Ráno jsme vstali a služba připravila svačinu – chleba s marmáslem. Následovala ranní hygiena, balení a pak vyrazili jsme na krátký okruh všichni vyjma Kamčy, která kašlala. Okruh byl sice krátký, ale o to záživnější – víceméně jsme si sami prošlapávali stopu. Ještě před návratem na chatu a spořádáním oběda jsme si zazávodili. Nejrychlejší byl Orbit s časem kolem čtyřiceti vteřin, za ním byla Jíťa a za ní Nervík. Děti se v průměru pohybovaly kolem minuty a pěti vteřin. K obědu byla bramboračka, ale ještě před ní se vyhodnotila hra. První jsem byl já (Meluz) a druhý byl Ježek a třetí myslím Kamča. Zbytek netuším :D. Po obědě jsme si vzali bágly na záda a vyrazili dolů. U aut jsme se převlékli a vyrazili ve dvou autech. Někdo s Orbitem a někdo s Kýblem. Cestou jsme vyhodili Jíťu a zastavili se v pekárně. Po nájezdu na dálnici se Orbitovi rozbilo auto a tak Kýbl vyložil děti a bágly a vrátil se pro nás. Kousek nás odtáhl a když jsme zjistili, že baterie je v pořádku, poslal Kýbl mě, Racochejla, Ježka a Bednu vlakem. No a zde začíná naše dobrodružství. Vlakem jsme dojeli do Mladé Boleslavi, kde jsme měli nastoupit do dalšího vlaku.. Jenže ten, když dorazil, jsme zjistili, že je porouchaný. Tím pádem bychom nestihli další vlak, který nás měl odvést do Prahy. Paní na informacích klasicky nic netušila, ale naštěstí nás zachránila milá průvodčí z předchozího vlaku. Nasedli jsme tedy na jiný vlak, který nás dovezl na Hlavák. Cestou jsme si ještě volali s Orbitem, od něhož jsme zjistili, že jakmile přijela odtahovka, tak se rozbila… Naštěstí byl automechanik schopnější než Orbit a svoji odtahovku na místě opravil. My jsme se s Racochejlem na Butovicích rozloučili a šli domů.
Meu

0 0 vote
Article Rating
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments