Poslední výprava před táborem, nám dávala příslib pěkného počasí, tak proč nevyrazit na puťák. Místo shromáždění, bylo pro většinu z nás na Nových Butovicích v odpoledních hodinách. Krom opor jako je Kamča, Mikro, Ježek a Uchecht se k nám připojila ještě relativně čerstvá členka Bětka, tudíž mezi dětmi byly holky v přesile v poměru 4:1. Pod vedením vedoucích Medika a Tkaničky se skupina přemístila na Nádraží Veleslavín, kde jsme se setkali s vedoucím výpravy, Fandou, alias Nervíkem.
Společně jsme autobusem dojeli do vesnice Milý, kdesi za Slaným a popošli jen přibližně 4 km ke zbytkům tvrziště Rychvald, kde jsme si našli plácek k přespání. Předpověď počasí hlásala jasnou oblohu i na noc, tak bylo zbytečné stavět stan, nicméně jsme se nevyhuli přízni komárů. V noci dokonce bylo slyšet drobná zvířátka brouzdat po lese.
Po rozespalém ránu nám bylo jasné, že přichází opravdu horký den. První výraznou zastávkou dne, měl být pramen v Ročově. Cestou k němu, se střídali rozpálené cesty prostředkem polí nebo vesnicí a relativně chladný les ve stínu. Ne náhodou jsme všichni vyhlíželi pramen jako spasení, protože bylo opravdu horko k padnutí. Když jsme k pramenu konečně došli, zjistili jsme, že pramen momentálně neteče. Naštěstí nám vodu doplnili příjemné obyvatelky Ročova. Potom jsme se vydali již k místu, kde jsme měli přenocovat další noc a to sice na zříceninu hradu Pravda. Cesta sama o sobě nebyla těžká, ale sluníčko nás vskutku vyčerpalo. Při příchodu na hrad Pravda, jsme přišli na to, že na hradě nebudeme přes noc sami. Ještě si sem přišlo pár rodin s dětmi opéct buřty a přespat ve stanech. Po zaslouženém odpočinku ve stínu, bylo nutné postavit stan pro děti, poněvadž předpovědi počasí na noc hlásali možné deště, a nasbírat proutí a dřevo na oheň. Když se sluníčko začalo uklízet za obzor, udělali jsme si konečně večeři. Po večeři bylo spácháno ještě pár her, například obdoba hutu tutu na mostě, který vedl přes příkop ke hradu. Se setměním jsme se odebrali je spánku.
Další den ráno, duchapřítomní vedoucí probudili děti dostatečně včas na to, aby se stihl sklidit stan, těsně před tím než začalo pršet. Přibližně do osmi jsme počkali v nedalekém altánku, vedle hradu, až přejde ta největší smršť vody. Počasí už nebylo tak slunečné jako den předchozí, ale byla to po minulém dni vítaná změna. Naším hlavním cílem dne byly Kamenné řady u Kounova, což je seskupení asi 2000 kamenů uspořádaných do relativně pravidelného útvaru. Odtud jsme už spěchali na vlak do Mutějovic. Naneštěstí nás při cestě zastihla celkem slušná průtrž mračen. Jak zmoklé slepice jsme dorazili na zastávku, kde jsme díky zpoždění vlaku a zmatečnému popisu výluky nabyli dojmu, že vlak, který jsme chtěli stihnout, vůbec nepojede, právě kvůli výluce. Když už jsme se chystali k odchodu spatřili jsme vlak. Potom jsme nečekaně stihli brzký spoj do Prahy a tak jsme zakončili vydařilou výpravu.
Medik