Čtvrtek 26.10.
Všichni jsme vyrazili z domů a bytů s obrovskými batohy a šli nebo jeli na Hůrku. Tam jsme se sešli a následně odjeli metrem na Florenc. Z dětí jeli Eliška, Ježek, Kecy, Mikro, Moudro, Uchecht a Viky, z praktikantů pak Bedna, Meluzína a Oslík a konečně vedoucí dělali Guláš s Medikem. Z Florence jsme jeli cestovním autobusem přes Hradec Králové a vystoupili jsme v Novém Městě nad Metují. Pak jsme už jenom šli pěšky. Po úspěšném příchodu na chatu jsme si odložili batohy, najedli se a zahráli zapikávanou a frisbee. Protože vedoucí nechtěli čekat na Orbita, který měl dovézt zbylé vedoucí a praktikanty, rozkázali abychom vytáhli z batohů batůžky na výlety, zabalili základní věci a šli jsme. Obešli jsme okolí a vrátili se zpátky, kam Orbit za chvíli měl přijet, tak jsme vzali batohy a batůžky a šli konečně do chaty. V ní se všichni ubytovali, najedli a blbli až do večera. Také bylo potřeba vynést fotbálek nahoru do podkroví, kde se spalo. Mezitím se v Praze poscházeli Orbit, který přijížděl z Plzně, Klacek, Lama, Racochejl a Tkanička. Klacek před klubovnou zjistil, že doma něco nechal, tak pro to běžel až na Ohradu, kam pro něj za chvíli dojeli. Když se do auta naskládaly batohy a věci z klubovny, moc místa nezbývalo a vyšlo to jen tak tak. Problém ale za chvíli došel Orbitovi. Měli jsme cestou nakoupit na celou výpravu. „To se vyřeší“ shodli se hromadně a vyrazili na Čerňák do obchodu. Cestou ještě Klacek vytáhl klobouky, které si na hlavě nechali i v obchodě. Nákup se do auta vešel spíš zázrakem než dobrou logistikou a zbývalo jen dojet na chatu. Orbit dorazil až po setmění, ubytovali se, najedli a následně šli něco řešit do jídelny. Proto jsme my děti museli být nahoře, kde někteří blbli, spali, povídali si a tak dál. Potom se všem vyhlásila večerka a většina poslechla.
Pátek 27. 10.
Ráno jsme se probudili do pošmourného rána. Pomalu jsme se probouzeli a snažili se předpovědět, jaké bude asi počasí. Šli jsme si čistit zuby a služba šla službit. Neměli ale moc práce, protože byla buchta, ovšem trochu jinak. Byla totiž místo v pekáči nebo na plechu ve spoustě talířů. Nejefektivnější způsob, jak takovou snídani jíst našla Mikro, která svou porci pomocí lžíce „odřízla“ od talíře a následně ji ukusovala. My ostatní jsme to trapně jedli lžícemi, jako třeba pudink. Další podivuhodný výkon předvedl Bedna, který zase uměl vyškrabat talíř, jako by v něm buchta nikdy nebyla. Když jsme si všichni pochutnali, oblékli jsme se, připravili na déšť, vybavili svačinou a mohli jsme vyrazit. Ale nejdřív nám Klacek ještě vysvětlil svou čarodějnickou hru. Je to něco na způsob pentagonály, Klacek určil 4 čarodějnice a jejich úkolem bylo pomocí bílé barvy na obličej a zaříkávadla „Alá gibs“ proměnit všechny občany na zombíky. Úkolem občanů bylo odhalit a odsoudit čarodějnice. Velkou roli hrály také kolíčky, pomocí nichž se také dalo zabíjet. A tak jsme se vydali na výlet. Počasí nám ale moc nepřálo, protože skoro celý den pršelo. Ale ani to nás neodradilo a veselá nálada přetrvávala, tedy alespoň u některých ano. Když se rozpršelo moc, schovali jsme se na autobusovou zastávku a za chvíli to opět přešlo. Alespoň nám nebylo vedro, že ? Chtěli jsme se podívat na zříceninu hradu Frymburk, ovšem viděli jsme ji pouze zvenku. Vnitřek hradu byl zavřený, protože tam prý hrozí nebezpečí úrazu. Tak jsme se jen pokochali okolím a podívali se na zvířátka vedle v ohradě a vydali se na cestu zpět do chaty. Když jsme dorazili, počkali jsme, až se alespoň částečně ohřeje voda a šli se sprchovat. (Jako by přes den málo pršelo.) K večeři pak byla čína. A přišel čas na večerní program. Ten tvořily hry. Hrála se například Kočička, při které Mikro, jedna ze čtyř posledních přežívajících hráčů čarodějnic, byla přeměněna na zombíka. Také se hrálo Sedím, myslím, miluju, při čemž jsme si vyměnili bacily (polibky na tvář). Také se hrálo přesedávání s kartami a parlament, při kterém Tkanička vykolíčkoval Elišku a vyhrál tak sám jako jediný zbývající občan, což nikdo nečekal a všechny překvapilo. Po hrách jsme se všichni unaveni vrhli do postele.
Sobota 28.10.
Vlakem jsme nejprve přejeli z Nového Města nad Metují do Náchoda, odtud pěšky po zelené turistické značce okolo několika malých pěchotních srubů až k většímu srubu Březinka, kde jsme se stavili na prohlídku. Tam nám bylo představeno například funkční 40mm dělo vzor 36, na které podle slov jednoho z průvodců (kterého jsme sice neměli, ale Tkanička zaslechl jeho přednes) museli mít průvodci tohoto srubu speciální zbrojní průkaz na obsluhu protitankových kanonů. Dále jsme pokračovali po zelené až do městečka Dobrošov, kde jsme okolo srubu Kahan, tam byla prohlídka zdarma, došli na Malinovou horu. Na Malinové hoře se nacházejí dvě tvrze, Josef a Cyril. Tady jsme si dali oběd a pokračovali po modré na západ. U Jiráskovy chaty jsme narazili na červenou a po ní jsme pokračovali přes Jizbice a Peklo. Na červené jsme zůstali, ta vedla podél řeky Metuje až zpátky do Nového Města nad Metují. Večer jsme hráli různé hry a vyřezávali dýně. Když se šlo spát, tak asi po půl hodině vedoucí nás děti vzbudili a šla se hrát noční hra. Tato hra spočívala v tom, že jsme měli zakreslit co nejvíce z určité oblasti Nového Města nad Metují. Problém byl ale v tom, že jsme měli šátky a různí vedoucí je nám měli za úkol sebrat. Oživovalo se na náměstí a Bednova a Mikřina skupina chtěli obejít jedny vedoucí podél hradeb, ale nepovedlo se jim to. Celý čas strávili cestou tam a zpět. Skupina Meluzíny zase ztratila papír a nový jim úplně promokl. To by z tohoto dne bylo vše. Zbývalo jen se vrátit na chatu a zalehnout.
Neděle 29.10.
Všichni jsme se po lehce náročné noci vzbudili v krásných 9 hodin a i přes to, že se nikomu z vyhřátých spacáků moc nechtělo, jsme se postupně vydali zkulturnit své zevnějšky do koupelny, a za chvíli už jsme skoro všichni seděli před výborně vypadající snídaní, kterou byl pudink. Poté jsme si vydali zabalit většinu našich věcí. Po dobalení jsme šli hrát hry pod vedením Meluzíny a za chvíli i Tkaničky, s tím že služba, kterou byli Uchecht, Ježek a Kecy, občas odcházela pomáhat do kuchyně. K obědu byla skvělá zeleninová polévka s chlebem s Ramou. Po obědě přicházel na řadu zlatý hřeb odpoledne, a to dražba za krystaly, které jsme zvládli jako tým nasbírat. Následně nás čekalo už jen uklízení a odjezd zpátky domů. Ale protože nám zbyl ještě nějaký čas, tak jsme si ještě jednou, naposledy, zahráli městečko Palermo. Poté jsme už doopravdy museli vyrazit na vlak. Vlak nám bohužel nejel a tak se muselo najít náhradní řešení. Chvíli se zdálo, že náhradním řešením bude přespání tam, kde se bude moct, což bylo některými přijato s jásotem, nýbrž k jejich zklamání se vymyslela alternativa. Hlavní její myšlenkou byl odvoz Orbitovým autem do Hradce, odkud by nás potom společně s dobrovolníky (ve výsledku Kýbl, Medikův táta a Meluzínův táta, děkujeme za ochotu!) odvozili do Prahy. Zatímco první várka byla na cestě na Hradec. Přijel vlak se stejnou destinací, který jsme ale kvůli zmatku nestihli. Když pak byla na cestě várka druhá, přijel vlak na Týniště, což by zkrátilo cestu autem asi na polovinu. Osm zbývajících čekajících tedy nasedlo a odjelo do Týniště, kde byli vyzvednuti Orbitem a Kýblem. Po příjezdu do Hradce, zjistili, že jedno auto, Meluzína & spol., už odjelo. Někdo pak využil přítomnosti obchodu a něco si koupil, někdo si objednal pizzu; za chvíli jsme ale už všichni frčeli směr Praha. Pokřik tentokrát nebyl v Praze, ale v Hradci na parkovišti, a někteří se bohužel nemohli pro předčasný odjezd zúčastnit.
Moudro, Uchecht, Ježek, Eliška