Pátek 8.6.
Sešli jsme se na Hůrce u štíplístků. Já jsem přišla tradičně pozdě, neboť bych to nebyla já, kdybych něco nezpackala. Tentokrát jsem málem odjela bez karimatky. Na srazu jsme se sešli: já, Kamča, Oslík, Racochejl, Kamzík, Víťa a Orbit. Byla tu také Mikro, která nemohla jet, a tak se s námi přišla alespoň rozloučit. Nastoupili jsme do metra a s přestupem na Florenci jsme dojeli až na Nádraží Holešovice, kde jsme 1. Potkali Stůje, který nám předal lístky a 2. jsme přibrali do party ještě Kýbla. Dál už jsme jen chvíli čekali na autobus, hladovci se občerstvili a po asi hodině a půl jsme vystoupili v obci jménem Dubá. Tam mi byla přidělena mapa. Po scéně a ztrapnění sebe samotné jsem tedy konečně vykoumala, kudy jít, a tak jsme vyrazili směr naše dnešní nocoviště. Cestou jsme potkali třešně, ale nebyly ještě moc zralé. Cestu nám také zpestřili hádající se Orbit s Oslíkem o tom, jestli je hrad, který jsme v dálce viděli, Bezděz, či není. Já osobně jsem se také bavila chozením po bílé okrajové čáře jako na kladině (šli jsme po silnici). Cesta ubíhala poměrně rychle a za chvíli jsme byli na místě – pod malým, ale útulným převisem, který nám dnes poskytl nocleh. Šli jsme všichni společně na dřevo, a pak jsme si zpříjemnili večer táborákem, i když nám občas bylo až poměrně horko. Povečeřeli jsme a pak už jsme si jen chvíli povídali. Pak jsme všichni roztáhli karimatky, a jelikož jsme byli od ohně zpocení až za ušima, snad nikdo si večer nezalezl do spacáku, pouze si na něj lehl. Pak jsem ještě párkrát schytala ránu rukou od usínajícího Orbita, a usnula jsem také.
Sobota 9.6.
Ráno jsme se budili dost různě. První z nás vstal Orbit někdy okolo šesté hodiny ranní. Byla jsem už taky vzhůru, ale nejsem blázen, abych vstávala, a tak jsem se radši ještě chvíli válela. Myslím, že Oslík na tom byl dost podobně. Pak jsme ale postupně začali vstávat a ostatní se také vzbudili, až jsme byli na nohou všichni. Po snídani jsme se vlastně docela flákali, vstali jsme brzo, a tak nebylo kam spěchat. Pomalu jsme se ale všichni zabalili a Kamča, která dnes převzala mapovou štafetu, nám spolu s Kýblem vymyslela trasu. A tak jsme mohli vyrazit. Sluníčko už vykukovalo mezi stromy a škádlilo nás svými paprsky, takže nám bylo fajn. Po nějaké chvíli se od nás odpojila Racochejl, která musela z osobních důvodů na autobus a do Prahy. A my ostatní šlapali dál. Jelikož ale naše dnešní trasa vskutku nebyla dlouhá, hodně jsme ji prokládali hrami. I přes to jsme ale došli téměř do cíle přibližně v jedenáct. Zahráli jsme si jednu krátkou hru a vyrazili jsme na vyhlídku, kde byl kámen jménem ,,Husa“. Nic moc jsme ale neviděli, neboť všude okolo byly vysoké stromy. A tak jsme si chvíli odpočinuli a vyrazili jsme dál. Šli jsme k Heřmánkům a našemu bývalému tábořišti. Cestou jsme doplnili vodu u pramene a našli jsme ideální místo pro dnešní noc. Kamča s Vikim zůstali pod převisem a hlídali nám batohy, zatímco my ostatní jsme si ještě dali takový malý vyhlídkový okruh. Náš odpolední výlet jsme zakončili prohlídkou již zmíněného tábořiště, viděli jsme například latríny či starý sklad. Bylo zde ale také spoustu vysoké trávy, kopřiv a klíšťat, která nám cestu trochu zkomplikovala. Bez toho by to ale bylo moc jednoduché a to není pro nás 😉
Vrátili jsme se pod převis a šli opět na nějaké to dřevo, abychom si mohli udělat oheň. Během toho už spadlo pár kapek a postupně začínalo pršet. Nebylo to ale nic hrozného, a tak, kdo chtěl, mohl se jít trochu ošplouchnout do pramene. Pak jsme rozdělali oheň a já si s pomocí Oslíka uvařila ovesnou kaši. Zamíchala jsem si ji větvičkou, Orbit mi pak půjčil lžíci, a tak mi ke štěstí nic nechybělo. Také Kýbl se dal do vaření – vařil večeři pro sebe, Orbita a pro nejmenší členy naší výpravy. Když jsme si všichni naplnili bříška, vyslali jsme mycí četu k pramenu. Potom už jsme měli volno, a tak byl čas na pár her. Zahráli jsme si na blbečky i na dementy a náramně jsme se u toho nasmáli. Pak začali někteří z nás být unavení, a tak zalehli. Postupně jsme se takto odebrali ke spánku všichni, musíme mít přeci na zítřek dostatek sil! ☺
Neděle 10.6.
Je to docela paradox, ale dnes nás čekala asi nejdelší túra. Ale ani dnes jsme toho nenašlapali nějak hodně. Vstávali jsme v osm a den začali jako vždy snídaní, protože s plným žaludkem jde vždy všechno líp ☺. Následně jsme si utíkali zabalit a když to měli všichni, mohli jsme vyrazit. Trasu jsme dnes měly na starosti s Kamčou společně. Vrátili jsme se tedy zpět na rozcestí Pod Husou a potom po červené do Pavliček. Cesta to byla pěkná, obzvlášť v jednom místě byl krásný výhled. Cestou jsme si taky dali bouřku, či přenášení šátků přes cestu. Z Pavliček už jsme jen šli po stejné silnici, jako první den. Cesta to ale byla úmorná, protože pražilo sluníčko. A tak, když jsme dorazili opět na autobusovou zastávku, téměř všichni se smočili v posledních zásobách své vody, neboť už je stejně nebudou potřebovat. Autobus měl zpoždění, ale nakonec přeci přijel. A pak už zase jen cesta do Prahy. Následoval pokřik a cesta metrem na Hůrku. Ještě chvíli jsme někteří byli před klubovnou, ale pak jsme se i my rozloučili. Tak ahoj na příští výpravě!
Uchecht