Pátek 27.
Sraz byl na Hlaváku ve tři, takže jsme se kolem 15:10 poscházeli ve složení: Jáchym, Kecy, Martina, Matěj, Mikro, Netopýr, Objímka, Oslík, Siréna, Tkanička, Uchecht, Vykuk a sem tam pár rodičů. Uchecht sice na výpravu nejela, ale vynahradila nám to morální podporou a úsměvem. Oslík od každého vyžebral peníze, nakoupil jízdenky (pro jistotu jednu navíc) a pár dětí se nám ztratilo ještě před tím, než jsme vůbec vyšli na vlak. Ukázalo se, že šli jen do obchodu, takže první katastrofa zažehnána. Když na tabuli konečně naskočilo nástupiště pro náš vlak, sebrali jsme se a šli směr vlak. Cestou jsme se ještě otočili za piánem, na které zrovna někdo hrál. Ve vlaku vedoucí hráli oblíbenou hru “Najdi místa v plných kupé”. Nakonec si tradičně děti posedaly a vedoucí stáli v uličce. Vlak se rozjel, zamávali jsme rodičům, pomodlili se ke svatému Kryštofovi a nechali se vlakem unášet směr Tábor.
Následujících 90 minut bylo tak nezajímavých, že jejich nezajímavost byla jejich jedinou zajímavostí. Z vlaku jsme se vysypali v Táboře a šli hledat vlak do Bechyně. Ten už stál na nástupišti úplně mimo nádraží. Prošli jsme tedy kolem Pošty 2 a nastoupili. Ve vlaku jsme našli mnohem více místa na sezení, než předtím v rychlíku, vedoucí si posedali do sedadel, děti si posedaly na zem kolem sedadel a jeli jsme směr Bechyně. Cestou jsme řešili, zda vystoupíme na stanici Becyhně zastávka, nebo Bechyně. První možnost byla blíž a nebyl důvod si cestu prodlužovat (snad jen krom Objímčina “Ten most přes Lužnici je ale fakt krásnej”). Takže chystajíc se vystoupit na první zastávce, jsme se sebrali, stiskli signalizaci vystoupení a vjeli na most, za nímž jsme dojeli na druhou stanici. Hm, účel to nebyl, ale aspoň se podíváme na most. Vyskákali jsme z vlaku, naučili děti si zapínat bederáky a šli jsme směr souřadnice, kde měla být chata. Cestou jsme se párkrát zastavili, zahráli pár her, které ještě nikdy nikdo nehrál, a čím dál tím víc nám začalo docházet, že za světla nedojdem. Přidali jsme trochu do kroku a přestali dělat pauzy na hry. V dáli se začaly rýsovat nepřátelsky vypadající mraky, ale vypadaly dost vzdáleně a neškodně (nebyly). To už jsme ale od cíle nebyli daleko.
Další veselou zprávou byla loterie “přijeli Orbit s Kýblem, co mají klíče, nebo ještě ne?”. Začalo pomalu poprchávat a stmívat se. Nevědouce která chata je ta správná, jsme v dešti procházeli kolem chat, až jsme našli střechu akorát pro nás. Nacpali jsme se pod ni a Oslík se šel podívat dál po cestě. Tam nic nebylo, takže jsme si posedali na přítomné židle a čekali. To už dávno byla tma. Po blíže neurčené době se objevila světla aut. Přivítali jsme zachránce, než se ukázalo, že je to někdo cizí, a čekali jsme dál. Po dalším čekání se světla objevila znovu, ale neprojela kolem nás. Oslík dostal zprávu “Jsme tu, čekáme na vás”, takže jsme se sbalili a vyrazili do deště ještě jednou, tentokrát směrem k otevřené chatě.
První, kdo prošel dveřma, rovnou dostal úkol vynést popel z kamen, ubytovali jsme se, vynosili věci z auta a mrtví padli do postele. Ti rychlejší si ještě při pádu stihli vyčistit zuby.
Sobotního rána jsme se vzbudili do krásného dne plného dobrodružství. K snídani byl rohlík s marmáslem a službou byli Mikro, Kecy a Marti. Po vydatné snídani jsme si rozebrali svačinu, ke které byla sušenka, bluma a chleba s taveným sýrem, zabalili si na výlet a vyrazili za poznáním. Ještě před odchodem si ale děti schovaly své placky před vedoucími, kteří je hledali a nakreslili si na ně svůj první znak. Náš první cíl byl zámek Bechyně, na který jsme zašli i na prohlídku. Poté jesme chvilku byli na náměstí, kde vyšel Kýbl na věž a my se dole poskládali do velkého písmene F. Poté jsme znovu vyrazili. Prošli jsme nádhernými lesy, poli a notnou chvíli jsme šli i kolem řeky Lužnice, u které jsme byli i ubytováni. Po cestě také vytáhl Orbit odpadkový pytel a všichni jsme začali sbírat odpadky, které jsme po cestě našli pohozené na zemi. Na jedné ze zastávek se od nás také odpojili Tkanička s Kýblem, aby připravili večerní hru. Také se od nás odpojil Osel, aby měl čas doplavat pro loďku, protože jsme se vraceli po druhé straně řeky, než byla chata. Poté, co byly všechny děti bezpečně přepraveny na správný břeh, jim bylo řečeno, že se mají rozdělit do týmů. Pak se dozvěděli, že na druhém břehu zůstala důležitá šifra a jeden z týmu pro ní musí dopádlovat. Zájem o tuto aktivitu byl ale velmi velký, takže nakonec jeli skoro všichni. Následně se snažily rozlousknout šifru samostatně v týmech, ale to moc nešlo, tak všichni dali hlavy dohromady a za pomoci pár nápověd šifru vyluštili. Nemohli ale pokračovat, protože byla hotová večeře, k níž byl buřtguláš. Po večeři započala večerní hra, při které se procházel malý okruh a děti se dozvěděly něco z historie okolí. Po hře jsme chvilku seděli u táboráku, ale zanedlouho se všichni odebrali do postele, aby byli čilí na následující pestrý den.
Neděle
Ranní start byl mnohem klidnější, než v sobotu. Z části proto, že nás ráno přivítal menší deštík, ale také už nebylo kam spěchat. Nasnídali jsme se a vyrazili na krátký výlet do Židovy strouhy. Od Lužnice jsme šli po žluté asi půl hodiny, a pak jsme zatočili zpět k chatě, kde mezitím pro nás Orbit a Kýbl připravovali lezení. Když jsme se vrátili, šli jsme téměř hned na stěnu. Na první trase jistil hlavně Orbit (ke konci i Kýbl), byla také lehčí, aby jsme se všichni naučili správně základy jak lezení, tak slaňování. Když si to všichni vyzkoušeli, přesunuli jsme se o kus dál, kde byly připraveny tři trasy, a to o poznání těžší. Tohle už vylezli až nahoru jen ti nejlepší. Po lezení byl čas zabalit si batohy a vyrazit do Bechyně na vlak směr Praha. Cestou jsme se nechali tak unést kolotočem a kopečkovou zmrzlinou, že nám málem ujel zpáteční vlak. Po 2 hodinách cesty a jednom přestupu v Táboře jsme se dostali zpět na Hlavní nádraží. Tam už jen pokřik a hurá za rodiči. I když je potřeba říct, že by tam někteří z nás zůstali klidně ještě týden.