Pátek 6. 3. 2020
V menší skupince jsme se sešli na Hlavním nádraží a čekali jsme, než nám přijede vlak. Mezitím co Oslík šel kupovat lístky, já s Tkaničkou jsme pozorovali děti, jak hrají babu. Konečně nám přijel vlak, byli jsme rozdělení do dvou kupéček, Tkanička a Oslík byli v kupé s Kájou, Sirénou, Tučňákem, Nikčou a Maťejem a já jsem si mezitím v druhém kupé vykecávala díru do hlavy spolu s Moudrem a Potapěčem. Ale byla to opravdu zábava. Asi po hodině jsme přestupovali a dalším vlakem jsme jeli asi půl hodiny. Když jsme vystoupili, tak tam čekal majitel chaty, který nabral do auta batohy nejmenších a Oslíka, aby ho odvezl na tu chatu a vše mu vysvětlil. Než odjel, řekl nám, jak jeho chata vypadá. Řekl, že jeho chatu poznáme snadno, protože jako jediná má z těch všech chat kulaté okénko, které je dobře vidět. My zbylí jsme vyrazili na naši chatu pěšky. Cestou jsme si povídali a dokonce i chvilku zpívali. Obdivovali jsme cestou zvláštní domy, zarostlé, rozpadlé a neobyčejně zdobené. Pár dětí si postěžovalo, že je bolí záda, ale brzy je to přešlo. Když jsme se blížili k chatě, zavolal nám Oslík, kdepak jsme. Řekli jsme, že už jen kousek. Ještě se nás zeptal jestli nemáme zapalovač či zápalky, protože je v chatě nemohl najít. Tak jsem mu řekla, že mám zapalovač a šli jsme dál. Po asi deseti minutách jsme dorazili na chatu a děti si rovnou, jakmile ji viděly, daly závod. Na chatě jsme se dozvěděli, že Oslík nakonec ty zápalky našel, ale ještě nezatopil. Ale teplo tam bylo celkem i tak. Děti se v klidu převlékly a najedly. Pak jsem ještě vytáhla uno a chvíli jsme hráli s Oslíkem a Potápěčem. No, ona ta chvíle trvala celkem dlouho, a proto jsme během hry upravovali pravidla. Potom si děti zalezly nahoru a Matěj s Moudrem si ještě chvíli zpívali. Potom je Oslík poslal spát a všichni jsme měli sladké sny.
Mikro
Sobota 7. 3. 2020
Po probuzení a snídani jsme si zabalili na výlet a vyšli. Během výletu jsme si v lese zahráli škatulata batolata a došli jsme na místo, kde byly vykácené stromy a Matěj to přirovnal k lesu po bombardování, jelikož tam byly prohlubně s doutnajícími větvemi. Po cestě jsme našli i místo s dostatkem sněhu na hru Cestičky (hra na babu po cestičkách vyšlapaných ve sněhu), po které byli všichni promočení. Uviděli jsme také krásně zamrzlé rybníky, u jednoho z nich se dva vedoucí bavili, jak by to vypadalo, kdyby se různí vedoucí do něj házeli. Zbytek cesty jsme už žádnou hru nehráli. V chatě nechali vedoucí dětem spousty času na pověšení mokrého oblečení, vybalení a také zábavu. Po volném čase jsme hráli novou hru, kterou vymyslela Kamča. Hra se hraje na skupinky a jde v ní o to, že se vyhlásí zvíře a skupinky dostanou 5 minut na převlečení (jednoho nebo více) členů tak, aby dané zvíře co nejvíce připomínal(i). Poslední zvíře vyhlásili draka. Do jedné místnosti schovali vedocí dračí vejce (míček) tak, aby šel najít i po slepu. Potom do místnosti dali draka (člena skupinky) se zavázanýma očima a nechali mu asi 10 sekund na to, aby vejce našel. Po 10 sekundách vpustili do místnosti zbylé dvě osoby ze skupinek také se zavázanýma očima. Následně se drak snaží chytit ty dvě osoby, které mají za úkol vejce najít, ale pokud se jich drak dotkne jsou mrtví a už nehrají. Hra končí, pokud drak chytne obě dvě osoby nebo pokud vejce najde jedna z osob (kteří nejsou draci). Po zbytek večera jsme si zahráli městečko Palermo a upíry. Následně byl chvíli volný čas a potom příprava na večerku a večerka. Také se k nám dnes připojili hned tři další vedoucí – Orbit se Seržantem již ráno a Uchecht večer.
Moudro
Neděle 8. 3. 2020
Je tu ráno a s tím i vstávání, máme si jít vyčistit zuby a pak se nasnídat, ale já jsem neměl kartáček, takže jsem si čistil zuby prstem :D. Poté co jsme si vyčistili zuby a nasnídali se, tak jsme šli do lesa a tam jsme hráli hru, kde jsme byly buď obránci a nebo záporáci, kteří umístili bombu a pak šli ničit továrny na čokolády, které hlídali obránci. Ale byl v tom háček, obránci taky museli najít a zneškodnit bombu. Poté jsme šli zpátky na chatu. A když jsme tam dorazili, tak nám řekli, že se máme naučit počasí, jelikož při ničení bomby nám to moc nepomohlo! (poznámka – zneškodňování bomby záviselo také na počasí). Pak jsme si šli balit a najíst se. Poté jsme už jenom hráli pár her a pak šli na nádraží, kde nás čekal vlak. Ve vlaku jsme už jenom hráli pár her. Na Hlaváku jsme si dali pokřik a rozešli se do svých domovů.
Potápěč