Fotky naleznete dole 🙂
1.7., den 0.
První den prázdnin se skoro všechny děti a notná část vedoucích sešla už v 7:00. Děti se spolu moc rády viděly a jejich rodiče jim po nabídce koupili oddílová trička. Ale pak už bylo na čase vyrazit na autobus, či se do tábořiště rozjet po své ose. Poté, co jsme dorazili do tábořiště, jsme se shledali se zbytkem vedoucích, kteří nám hlídali tábořiště. Pak jsme si nanosili své věci do stanů a šli jsme se nobědvat. Děti kolem vesele pobíhaly s jídlem, vyprávěly si navzájem příběhy a seznamovaly se s těmi, které ještě neznaly. Nakonec v podobném halasu ubíhala i všechna ostatní jídla tábora. Když děti dojedly, bylo na čase je provést po táboře, vysvětlit pravidla, která zde platí a seznámit se s vedoucími. A dále jsme pokračovali už prvním programem, seznamovacími hrami. Hodně jsme se toho vzájemně dozvěděli a našli jsme další, nám podobné lidi. Tou dobou bylo hrozné vedro, takže jsme nakonec hráli také majáčky, vodní hru, při které se poslepu poléváme. Po těchto hrách měly děti chvíli volna, než se seznámily s místními hrdiny. Hned na to byl první večerní nástup tábora, a spolu s ním i první denní rozkaz. Také byly rozdány první tresty, které byly letos po dlouhé době obnoveny. Pak už bylo na čase zapálit první táborový oheň. Při něm jsme se dozvěděli, že letos se budou skládat jak oddílové zkoušky, tak i tři orlí pera. Obojí bylo dětem náležitě vysvětleno a pak už byl rozchod. Některé děti zůstaly a opékaly marshmallows, které koupil Spider, jiné si šly hrát s molitanovými meči či míčem. Co nevidět přišla večerka a děti se odebraly do svých spacáků.
2.7., den 1.
První táborový den jsme se probudili do oblačného rána, připraveni na naši první rozcvičku se Spiderem, při které jsme dělali jógu. U toho jsme zjistili už tak trochu předpokládaný fakt, že je valná většina z nás zkrácená. Hodně dětí chtělo zkusit první zkoušku z tří orlích per, mlčení a hlad, ale mnoho z nich se prokeclo už z rána. Každopádně, po rozcvičce si děti vyčistily zuby a hned na to byla snídaně, mrkvová pomazánka s kaiserkami. Pomazánka byla sice trochu víc slaná, ale i tak byla moc dobrá. Pak měly děti chvilku na úklid a začalo první bodování. Na to, že to byl první den tábora, to dopadlo poměrně špatně. Nicméně jsme si všechno vysvětlili, aby to bylo příště lepší. Po chvíli následovala hromadná potopa, aby děti věděly, jak postupovat při opravdové potopě, a zároveň aby si srovnaly věci. Po potopě byly děti nahnány do jídelny, kde jim Klacek vysvětlil základy šifrování. Tyto vědomosti si poté mohly vyzkoušet v následující hře, honbě za LP. Když děti došifrovaly, nadešel čas na banán k svačině. V následující hře, získávání hrdinské licence, měly děti získat podpis šesti vedoucích. Ke konci hry se nad táborem začala stahovat mračna, zatím nám to ale nevadilo, protože nadešel čas na oběd, UČO s těstovinami. O poledním klidu Kecy, Netopýr a Siréna umyli nádobí. Poledňák uběhl jako voda a dali jsme si druhou svačinu, meloun. Zároveň v tu dobu začala průtrž mračen a lilo jako z konve tak vytrvale a silně, že se musel zrušit odpolední program. Místo toho se hrály deskovky a některé děti byly ve stanech. Nakonec jsme se ale všichni sešli v jídelně a zahráli jsme kufr (pantomima) a poté i městečko Palermo, které všechny bavilo, seč nás bylo velmi mnoho. To jsme ale skončili předčasně kvůli luxusní večeři, ke které byla tortilla. Během večeře také přestalo pršet a my mohli mít večerní nástup venku. Po něm jsme se vrhli na vůbec první letošní kolo HND, hry na desce. Vymyslel ji Klacek a velmi se mu povedla. Pak měly děti chvíli volno, spáchaly hygienu a šly spát. Teda, ne všechny, protože touto nocí začaly hlídky. Na těch se děti střídaly podle daného seznamu každou hodinu.
3.7., den 2.
Poté, co jsme po budíčku vstali, se děti pustily do nové každoranní hry, ve které měly za úkol najít 5 tenisových míčků. Tyto míčky na sobě měly čísla. Tým s nejvyšším součtem čísel ten den dostane na HND o pohyb navíc. Hned na to byla rozcvička, která byla tentokrát víc dynamická. K snídani byl tavič s chlebem. Po snídani a bodování jsme se konečně pustili do nestihnutých her z předchozího dne. Nejprve jsme z nemocnice získávali spisy o padouších, abychom zjistili, proč útočí na továrny na čokoládu. Poté následovala svačina, ke které bylo jablíčko. Hned na to k nám dorazil docent Knedlík-Vomáčka, který měl pomoci dětem získat sérum X a stát se hrdiny. Docent nás ale nechtěl vidět bez ochranných brýlí, které u sebe měli někteří vedoucí. Ti je ale nedali jen tak a děti je od nich musely získat. Po této krátké hře jsme se celí vyhladovělí nahrnuli na oběd, ke kterému byly halušky se zelím a špekem. Přemoženi teplem a vydatnou stravou jsme se vydali trávit poledňák po svém, až na Kamzíka, Tučňáka a Potápěče, kteří se odebrali službit. Děti si převážně hrály s míčem. Po poledním klidu jsme si znovu dali meloun a odebrali jsme se mimo tábor nasbírat ingredience na sérum X. Poté, co se děti vrátily zpět, se natáhla plachta a šli jsme si vyrobit naše superhrdinské potřeby – naše pláště! Děti si přidělaly na své pláště gumičky, kterými po sobě nakonec i střílely. Poté se pláště ponořily do barev, které byly týmům přiděleny, tedy zelená pro Izolantisty, modrá pro Vlkonoce a červená pro Super želvy. Tou dobou také přijel Křídlo, aby si vyzvedl Puštíka, který nás na pár dní z rodinných důvodů opustil. Ten večer jsme měli k večeři vajíčka s chlebem. Dále proběhlo HND a večerní nástup. Děti poté vytáhly míč, aby si zahrály fotbal a pár vedoucích se k nim přidalo. Vesměs to byl velmi zábavný večer. Pak už nás čekala jen hygiena, večerka a některé děti hlídka. Později ten večer nás přijeli navštívit Guláš a Orbit se Sandy.
4.7., den 3.
Poté, co byl bouchnut budíček a najduty tenisáky, proběhla rozcvička, byla spáchána hygiena, nasnídali jsme se rybičkové pomazánky s houskou, a proběhlo bodování, bylo na čase se odebrat na hraní her. První, co bylo potřeba udělat na dnešní cestě za superschopnostmi, bylo dobývání pevnosti, ve které se nacházely součástky stroje na výrobu séra X, které nám může dát superschopnosti. Pak jsme si ke svačině dali mrkev a zbytek od snídaně, který bylo potřeba dojíst. A pak už bylo na čase připravit se na plavbu do Japonska na zvláštním dopravním prostředku – na petboardu. Po doplavení se, jsme se nakonec chopili petlahví naplněných vodou a začali jsme se s ní polívat, což byla docela zábava. K obědu bylo chilli con carne. Byly dvě verze, nepálivá a pálivá. Někteří si to dali napůl, ale i tak to docela pálilo, to ale neznamená, že to nebylo výborné. Chvíli jsme si odpočinuli a poté jsme nasedli na kola za účelem se smočit v nedaleké nádrži. Cesta k ní byla úmorná, protože bylo hrozné vedro a půlka cesty vedla po léta neupravované polní cestě. O to větší bylo zklamání, když jsme zjistili, že je nádrž vypuštěná a zůstane tak do konce tábora. I tak jsme ale nejeli nadarmo, vytáhli jsme naše jogurty ke svačině, pak se na chvíli hrál fotbal a pak jsme šli pokračovat v táborové hře. Naším úkolem bylo udobřit dva rozhádané bratry (Kanči-se-šipkovou a Kanči-se-zelim), za kterými jsme se plavili do Japonska, neboť měli plánek, podle kterého se dá sestrojit stroj na Sérum X. Bez obou dvou bratrů by ale plánek nebyl kompletní. Děti zjistily, že bratři mají rádi závody, a tak se uspořádal tzv. Závod Zlatá želva. Poté bylo na čase to otočit a jet k tábořišti. Hned jak jsme dojeli, jsme se šli umýt a následně jsme připravovali oheň. Ten se velmi vydařil, opékaly se buřty a na kytaru se hrály nejrůznější písničky. Také se vyhlásily dvě nové přezdívky, pro Simču Světluška (na svou první hlídku vylezla ze stanu hned se dvěma rozsvícenými baterkami a téměř po celou hodinu s jednou svítila, i když jí bylo řečeno, že je to zbytečné, neboť je teprve deset večer a světlo) a pro Jana Popelka (při letošním prvním táboráku vyválel několikrát svůj buřt nejen v popelu). A jelikož nás zítra čekala oddílová neděle a posunutý budíček, byla i posunutá večerka – děti směly zůstat u ohně až do jedenácti. Pak ale zazněla ukolébavka a musely zamířit do hajan.
5.7., den 4.
První oddílová neděle, den volna, skotačení i klidu, začal jako každá oddílová neděle úplně božsky. Budíček byl až v 8, když už do tábořiště svítilo slunce a hned na to byla snídaně, žádná rozcvička, žádné bodování. Děti proto jásaly a byly ještě o něco radostnější, než obvykle. Někdo se chopil her, někdo si šel opět lehnout. Nikdo totiž nemusel nic dělat až na službu, Moudra, Kopřivu a Popelku, kteří museli začít pracovat na obědě, řízcích s bramborem a salátem. Samozřejmě pod dohledem vedoucích. Jinak se převážně hrály deskovky, výbušná koťátka, venku vybíjená, pétanque a nakonec se navečer zatloukly kolíky a hrál se král a šlechta. Ucho také objel místní rybníky ve snaze najít náhradu za nádrž. Pár vedoucích se také rozhodlo zbavit shrabané trávy tím, že jí spálí, takže se půl dne po tábořišti linul kouř. K první sváče byla sůša a k druhé nektarinka, načež zanedlouho dorazil Nervík se svojí rodinou, aby se podíval, jak se nám letos na táboře daří. Den jsme nakonec zakončili skvělým buřtgulášem. Na večerní nástup se k nám k všeobecnému nadšení vrátila Kamča která na chvilku odjela.
6.7., den 5.
Pátý den tábora začal jako každý jiný. Budíček, hra o pohyb na HND, rozcvička s Nervíkem, který zůstával přes víkend, hygiena, snídaně, ke které bylo marmáslo, a bodování. Tím ale určitá monotónnost tohoto táborového dne skončila, protože následovalo balení a puťák na kolech. Před tím se ale svolal rychlonástup, aby všichni věděli, co se hodí vzít s sebou a neměli moc těžké batohy. Samotné balení ale bylo rychlé, takže jsme si zanedlouho rozebrali sušenky, první svačinu, a mohli jsme vyjet. V ten moment ale začalo kapat a za chvíli se strhl slejvák. Po asi čtvrt hodině se ale uklidnil a my mohli už opravdu vyrazit. Naše cesta směřovala skrze vesnice Srnčí, Brzina, Křepenice a pár dalších. Zprvu jsme se museli prokousat trochu náročnějším úsekem po louce, potom už jsme ale najeli na asfaltové cyklostezky a jelo se nám hezky. Samozřejmě jsme museli vyšlápnout i pár kopců, ovšem někteří nadšenci to nevzdávali ani tam a s hrdostí je vyjeli. Zhruba v polovině jsme se zastavili na oběd, bagetu s pomazánkovým máslem, sýrem a šunkou, který nám přivezli Kýbl se Spiderem, ti jeli za námi se zpožděním, neboť museli jet nejprve na nákup. Také jsme si rozdali naši druhou svačinu, mrkev. Pak jsme pokračovali dál za naším cílem, hvězdárnou v Sedlčanech. Jelikož jsme měli skvělé tempo, k Sedlčanům jsme nakonec dorazili příliš brzo, proto jsme zastavili u nedaleké historické památky, zřícenině mlýna. Tam jsme si nejdříve protáhli ztuhlé svaly a následně jsme hráli hry a bavili se mezi sebou, dokud nenadešel čas vyrazit k hvězdárně. Jak už to tak bývá, hvězdárna byla pochopitelně na kopci. Nastal lítý boj mezi námi a mezi kopcem. Je pochopitelné, že jsme byli po celém dni už trochu unavení, i tak se ale našli tací, kteří kopec zdolali! Někteří se o to také velmi snažili, a tak si třeba jen na chvíli odpočinuli a šlapali dál. Nahoře před hvězdárnou jsme se na chvíli usídlili a dali si večeři – rizoto. To nám přivezl Orbit autem spolu s vodou, abychom si mohli doplnit flašky. U hvězdárny jsme měli být v 8h, aby nám pan F. Lomoz povyprávěl o hvězdách, exoplanetách, černých dírách a všem mezi tím. Byla to velmi zajímavá přednáška, která nás spolu s najetými 30 km zvládla vyčerpat po všech stránkách, takže když jsme kolem 10 hodiny odcházeli, tak jsme byli všichni zralí zalézt do spacáků a spát. Vyrazili jsme tedy na místo našeho přenocování. Tam jsme natáhli plachtu, vyrazili si pro krosny k Orbitovi do auta, který nám je přivezl, vybalili jsme si z nich karimatky a spacáky. Pak už bylo načase to zaříznout.
7.7., den 6.
Následující ráno bylo jedno z těch chladnějších, takže jsme se po vzbuzení ještě chvíli váleli ve spacácích. Hned po ránu nás také čekal jeden malý šok. Děti ještě spaly, vzhůru bylo jen pár vedoucích. Noc jsme strávili na louce, kde ale parkoval kombajn. Tráva na louce byla už trochu delší a zřejmě měla být časem posekána. A právě to ráno se kombajn rozjel. Pohotový Tkanička se ale zaběhl zeptat, jestli se máme balit. Bylo mu řečeno, že ne. A skutečně, kombajn po chvíli odjel na pole vedle nás. Oddechli jsme si tedy a zase na chvíli ulehli. Rámus ale vzbudil i větinu dětí, které už byly zřejmě vyspinkané dost. Po nějaké době už ale bylo na čase vstát, neboť se z nákupu vrátila ranní parta (Spider, Klacek, Ucho), která přivezla snídani. Nejprve jsme si ale zabalili a rychle se protáhli na rozcvičce se Spiderem. K snídani jsme měli po včerejšku již vyslouženou koblihu či čokoládového šneka s nektarinkou. Poté jsme vrátili naše krosny zpět do auta, tentokrát ale Kýblovi, který za námi ráno přijel. A mohli jsme vyrazit na kolech zpět k tábořišti. Trasa sice byla o polovinu kratší, jen 15 km, ale první polovina byla docela do kopce a po kamenitých polních cestách. Tuto část vyjeli jen ti nejzdatnější z nás. Někdy kolem poloviny jsme se zastavili, aby děti mohly ukout prsteny z meteoritu, který jsme na puťáku našli. Také jsme si dali svačinu, ke které byly k všeobecnému nadšení miňonky. Těsně před koncem naší cesty jsme se rozdělili na dvě skupiny, jedna jela po silnici a druhá jela trochu odvážnější cestou. Do tábora jsme nakonec dojeli brzo, takže vedoucí připravili oběd, bagetu s pomazánkovým máslem a sýrem, až tam. Poté bylo volno, během kterého se sekalo dříví, hrály deskovky, psaly dopisy, povídalo a vařila večeře. Nakonec se ale bouchl nástup a děti šly hrát kolo šťestěny, aby sestavily stroj na sérum X. Pak měly zase chvíli volno a nastal čas večeře, ke které byl segedín s houskovým knedlíkem. Také se hrála HND, ze které byly omluveni Kecy a Jana, kteří měli službu a Puštík s Dubem, kteří si vybrali svou ještě neuskutečněnou potopu z předchozího dne. Díky bohu proběhla rychle a spořádaně, takže měli všichni zapojení za chvíli volno. Ještě chvíli se venku blblo a pak už nastal čas jít spát. Většina vedoucích šla spát s dětmi, protože byli také unavení, ale stejně musel zůstat někdo vzhůru, aby vzbudil první hlídku o půlnoci.
8.7., den 7.
Ráno jsme se všichni stále ještě lehce znaveni vzbudili do sychravého rána. Děti si až na Puštíka dali zvířecí rozcvičku se Spiderem. Puštík si den předtím vytáhl rozcvičku s Uchecht. Poté byl čas na vyčistění zubů a snídani. K ní byl tavič s rohlíkem. Po obvyklém bodování jsme se sešli v hrdinských kostýmech a vydali jsme se na uvítací rituál mezi hrdiny. Tam děti okusily nejprve to špatné, což byla směs koření, a následně to dobré, což byli gumoví medvídci. Také museli odříkat zaříkadlo a připít speciálním nápojem. Při zakončení byly také zapáleny barevné dýmovnice, které rituálu dodaly pravé čarodějnické kouzlo. Po dokončení rituálu nás už ale čekalo první cvičení s věčně nabručenou Comatouch. Ta chtěla nejdřív děti učit nonverbální komunikaci, ale nakonec ji to začalo nudit. Potom jsme trénovali pro případ, že by nás napadl mor smyslů. Při tomto tréninku viděl jen jeden ze skupinky, ten ale pro změnu nemohl mluvit. Takto handicapované skupinky potom chodily po stanovištích a plnily úkoly, např: zazpívat písničku, přenést kládu, přebrodit potok, či se nakrmit termixem, který byl na sváču. Pak už byl čas na oběd, plněné knedlíky se zelím a cibulkou. Pár nešťastných dětí dostalo v knedlících místo špekáčků šišku, obnovili jsme totiž náš starý zvyk dělat „bonusáčky“. Služba, skládající se z Báry, Patricka a Tučňáka byla také lehce nešťastná, že musela mít lornu po knedlících, ale vzala to statečně a za chvíli měli i oni polední klid. Během poledňáku začalo kapat a když začal další program, zkoumání divného stroje na místním trhu, tak už solidně pršelo. Dali jsme si tedy pučmeloun a zahájili volno, během kterého se hrály deskovky, blackjack o kamínky nebo se bylo ve stanech. Na večer se jako vždy odehrála HND a k večeři byla nazelenalomodrá krupicová kaše, která všem velmi chutnala. Jen ji člověk musel jíst trochu rychleji, aby mu v ešáku neztuhla. Pak bylo ještě chvíli osobní volno a poté se šlo na kutě.
9.7., den 8.
Probudili jsme se do lehce podmračeného rána. Mraky se ale začaly při snídani, ke které byl pudink, pomalu rozpouštět. Šli jsme tedy po bodování hrát hru „nebuď hamižný“, při níž se měly skupinky postupně pokusit naplnit pohárek s utajeným sifonem. Trik byl v tom, že jakmile byl pohár skoro plný a děti stále přilévaly, veškerá voda potom protekla dnem. Zbylé dvě skupinky šly zatím po dvojicích opičí dráhu se svázanýma nohama. Poté, co všechny skupinky skončily s pohárkem, a kouzlo tohoto pohárku jim bylo odhaleno, bylo načase se vzdělávat. Ještě předtím jsme si ale dali ovoce a zároveň se odpojil Netopýr, Potápěč a Patrik, kteří šli pomáhat s obědem. Při vzdělávání jsme se rozdělili na tři stanoviště, uzle, mapy a desatero, mezi nimiž se děti točily ve skupinkách. Výuka se nakonec lehce prodloužila, takže hned na to byl oběd, polévka z kuřecího vývaru všem velmi chutnala. Po poledňáku a sušence k svačině jsme šli sbírat barvičky. Ty byly dostupné na stanovištích za určitý čin. Všechny barvičky měly bodové ohodnocení a cílem bylo mít největší počet bodů. Mezi tím vedoucí připravovali večeři, ke které bylo kuřecí na smetaně a slanině s těstovinami či rýží. Bylo při ní vzneseno podezření, že je to pouze oběd s přidanou smetanou a slaninou. Poté už bylo na čase začít ohňový večer, na který si děti v průběhu dne připravovaly ohniště a dřevo. Při něm se děti naučily zakládat ohně, udržovat je a přenášet je.Pak už jsme se šli připravit na spaní. Krátce po večerce byl ale bouchnut nástup na hru. Děti tedy neochotně a překvapeně opět vylezly ze spacáků na nástup, kde jim byla vysvětlena noční hra. Při ní se děti ve dvojicích měly podepsat do ešáků rozmístěných po táboře tak, aby je vedoucí neviděli. Po této hře už byl skutečně čas jít spát
10.7.,den 9.
Ten den bylo k snídani müsli či cornflakes s jogurtem či mlékem. Dopolední program jsme začali tréninkem vyšetřování. Při výcviku měly děti na výběr z různých typů částí obličeje, z kterých měly sestavit obličeje zločinců rozmístěných po táboře. Hned na to následovala šifrovací hra, při které hledaly informátora, každá šifra vedla na místo s další šifrou, až na konci byl informátor. Jako další jídlo dne jsme snědli sušenku. Chvíli jsme si dali pauzu, abychom se napili a šli jsme hrát další hru, ve které jsme plnili úkoly od informátora, neboť jsme chtěli, aby nám řekl vše o tajemném stroji, který se nedávno objevil na tržišti. Dále navazovala další chvíle volna, po které nastal čas na oběd, Caesar salát. Po poledním klidu, který se zdál skoro až moc krátký, jsme si dali pučmeloun. A na zbytek dne zbývaly už jen tři povinnosti: první byla celoodpolední hra Jeskyně. Na tu se chodilo po skupinkách a každá tam strávila zhruba hodinu, takže děti, které byly v táboře, měly volno. Jednou Orbit vyhlásil, že ten, kdo nebude viděn a slyšen po deset minut, dostane dva gumítky. Trochu mi přišlo, že takové ticho tam nemůže být ani uprostřed zimy. I přes to jsem ale byla ráda, když hra skončila, protože halas a povyk dětí k táboru holt patří. Druhou povinností bylo udělat a sníst večeři, ke které bylo uzené s kaší. A třetí akcí (více než povinností) bylo uspořádat a užít si diskotéku! Vynosili jsme stoly, a lavičky přisunuli blíž ke stěnám jídelny. Připravili jsme občerstvení, nafoukli a pomalovali balónky. Mikro obmotala celou jídelnu krepákem, všichni jsme se převlékli a bylo načase jít trsat. Tančilo se na všechno možné, míchaly se sladké nápoje a vtipně se tančilo kolem sloupu uprostřed jídelny. Nakonec jsme se ale museli k všeobecné nechuti vydat v jednu ráno do postele. Další den měl být perný.
11.7., den 10.
Rozcvička se musela ten den udát v jídelně, kde pořád nebyly stoly, protože pršelo jak blázen. Mezitím, co se smažily palačinky k snídani, jsme se tedy v kuchyni bavili, co s programem. Kamča s Mikro kvůli palačinkám vstávaly v pět ráno, za což jsme jim byli moc vděční, protože byly moc dobré. Nakonec se vedoucí shodli, že v tomhle hrát hry nejde, a tak dětem oznámili radostnou zprávu: dnes bude oddílová neděle (která měla být původně až zítra). Děti nejvíce potěšil fakt, že nebude bodování. Pak už se musela dát jídelna do původního stavu. Celé dopoledne se hrály deskovky nebo se bylo ve stanech, protože stále pršelo. Během toho byla také svačina, sušenka. Oběd se nakonec musel změnit z ovocných knedlíků na čočku s vajíčkem a okurkou, abychom se nepřesladili, ale i tak byl výborný. Během oběda také přijeli Ježek s Bednou na návštěvu. I přes počáteční skepsi ale zapadli mezi děti a poté, co přestalo pršet, s nimi blbli venku. Jinak se oddílová neděle táhla jako skoro každá jiná. Děti si hrály, většina vedoucích si užívala volna. K druhé svačině byl meloun a pár meruněk, které měly být původně v knedlících. A mohli jsme opět pokračovat ve flákání. Taková oddílová neděle, to je den, který je bohužel jen dvakrát ročně. Myslím ale, že spoustě lidem by nevadilo, kdyby byla častěji. K večeři bylo rizoto. Za celý den se udála ještě jedna akce, při které byly nahnány všechny děti do vany, aby se vykoupaly v teplé vodě. Den uběhl jako voda a za chvilku se šlo spát.
12.7., den 11.
Po probuzení do následujícího rána většině z nás došlo, že bude extra studené. Naším údolím se táhla zima a pro nás byly jen čtyři možnosti, jak se zahřát: pro děti povinná rozcvička, jít na horní louku, zůstat ve spacáku či se zahřát u kamen, kde se ohříval čaj. Nakonec jsme se ale stejně museli sejít ve studené jídelně, abychom se nasnídali housek a taviče. Při bodování už do tábora dopadaly paprsky světla, takže už nebylo na co si stěžovat, leda tak na bodování ze strany dětí. Pak už nastal čas na hraní her. První šel na řadu trénink na minovém poli. Děti chodily pozpátku přes hrací pole, kde byly překážky jak hybné, ve formě vedoucích, kteří dělali dětem naschvály, tak nehybné ve formě různých nástrah. Šel vždy jen jeden člen týmu, zbytek ho navigoval. Když děti skončily, přišel čas na odvetu. Tentokrát byly v poli děti a vedoucí se snažili překonat pole. Víc se toho před následující svačinou, jogurtem, nestihlo. Hned na to se ale odehrála další hra, tajný agent. V ní měly děti přenášet tajné zprávy ze stanoviště A do stanoviště B tak, aby je vedoucí, pobíhající mezi nimi, nechytli. Pak už byl čas na řízky s bramborem, které jsou obvykle na oddílovou neděli, ale kvůli náhlé změně se nechaly na hrací den. Stejně jako s plněnými knedlíky i tady byl jeden falešný, tentokrát to byl obalený kus kartonu. Během poledňáku se k nám vrátila Objímka, která ráno odešla připravit azimuťák/orienťák v lese. O poledňáku se také začaly děti intenzivněji učit na oddílové zkoušky s vedoucími, neboť už se jim blížilo přezkoušení. Bára, Siréna a Kecy mezitím myli nádobí. Nebylo na to ale tolik času, kolik by to chtělo, protože děti musely jít na záchranu čokoládového draka, vědomostní hru s indiciemi za správné odpovědi. Cílem hry bylo zjistit, kde je ideální místo pro přežití takových čokoládových draků. Vedoucí zase vyrazili kácet stromy na následující ohně. Po záchraně bylo na čase svolat nástup a připravit se na azimuťák. Po odchodu všech skupinek měli vedoucí malou chvíli dodělat potřebné práce v tábořišti, jako dřevo či savení, až na Mikro s Objímkou, které vyřizovaly telefonáty ztracených skupinek. To nakonec naštvalo Ucha a vyrazil za nimi na kole, aby je našel. Nakonec vyrazila i Objímka, posbírat fáborky i děti. Celá akce se neskutečně protáhla, takže hned jak se všichni vrátili, byl večerní nástup a po něm buřtopeč, který se den předtím neuskutečnil. Nakonec ale šli stejně všichni brzo spát kvůli všeobecné únavě ze dřeva či azimuťáku.
13.7., den 12.
Toto ráno bylo stejně jako to předtím ultramrazivé. To nás ale i tak nezastrašilo a všichni jsme po ránu vstali. Proč by taky ne, když mělo být k snídani ovoce, cornflakes a jogurt či mléko? Po vydatné snídani a stejně vydatném bodování, bylo na čase jít trénovat. Hned jak jsme ale vyrazili z tábořiště, narazili jsme na špehy. Po lítém boji jsme získali jejich tajnou zprávu a spolu s ní i info, že na ostrově je s námi i Liga Padouchů. Vrátili jsme se tedy do tábořiště. To ale nijak zásadně nevadilo, protože jsme stejně měli v plánu i další záchranu čokoládového draka, konkrétně získávání čokoládového vejce. Hned na to byla svačina, sušenka. Pak byla hodinka vzdělávání, při které se probíraly ohně. Následně měly děti chvíli volna a pak oběd, ke kterému bylo UČO s makaróny. O poledňáku jsme se šli vykoupat a před námi byl první souboj s padouchem. Byl s padoušicí jménem Adelaj Kamenná Tvář. Tu musely děti porazit skrz její vlastní umění masek. Masky děti musely nejdřív obkreslit z chráněného kruhu, když jich měly dostatek, mohly se vydat za samotnou Adelaj, kterou musely obklíčit, nikdo se jí však nesměl dotknout, neboť by zkameněl. Hra byla boží, ale zabrala neskutečného času (což není špatná věc!), takže se hned poté šlo na večeři, ovesnou kaši. Ta byla velmi dobrá, i když trochu připálená, ale hlavně k ní chyběla skořice. Na večer bylo už jen HND a večerka.
14.7., den 13.
Ráno nastala již klasická kosa. To ale nebyl žádný problém, protože jsme se na rozcvičce proběhli s kládami nahoru do kopce za sluncem a teplem. Když tato lehce vyčerpávající rozcvička skončila, nastal čas na snídani. K ní byla Kamčina luxusní buchta. A nebyla jen jedna, byly to hned tři druhy! Dvojbarevná buchta, bábovka a bublanina. Buchta na táboře nebývá často a navíc je vždy výborná, takže mizela kvapem. Po bodování konečně přišla chvíle na hry. Začali jsme dalším soubojem s padouchem, tentokrát byl na řadě Michelle Ferro. Ten se již roky ukrývá v Monaku, abychom ho mohli zatknout, musíme přijít na to, kde bydlí. Jeho dům však poznáme snadno, má n zahradě ořešák. Děti pobíhaly po táboře a sbíraly informace o pěti domech a jejich obyvatelích. Ty poté měly zapsat do tabulky a zjistit, kdo vlastní ořešák. Ke svačině jsme si ten den dali okurku s „polystyrenem“ (pufované chlebíčky). Pak jsme se pustili do dalšího padoucha, Tvrdohlavky, která miluje melouny a snadno se jimi nechá uplatit. Děti je tedy vypěstovaly a daly je Tvrdohlavce, která se následně nechala přemluvit k tomu, aby se přidala k hrdinské asociaci. Pak měly děti čas na blbnutí a přípravu na oběd, guláš s houskovým knedlíkem. O poledňáku se šlo již obvykle učit a Tučňák, Kačka a Jana umýt nádobí. Také se šlo do laguny, kde se pouštěly lodičky a ten, kdo ji měl nejrychlejší, dostal body do osobního hodnocení. Po poledním klidu nás čekal další program. Ke sváče byla k všeobecnému nadšení nektarinka. Nejprve bylo za potřebí porazit „Velkého Šéfa“. Velkého šéfa potkala jedna ze skupinek při hře na desce, k jeho porážce jsme ale byli potřeba všichni. Velký Šéf je mocný, a tak se s ním smí utkat pouze ten, který vždy splnil podmínku a získal zbraň – meč nebo míč. Gang Velkého Šéfa se naopak bránil papírovými koulemi. Gang ale pomalu vymíral, až mohly děti skolit i samotného Šéfa. Nebylo času na zbyt, a tak následně začala další hra. Čáry máry pod kočáry, neboli porážka Ušatého Kumpána z Lohen Hohen proběhla formou kouzel. Děti ve skupinkách nebo jednotlivě předváděly nejrůznější zaklínadla, která byla rozesetá po táboře. Když měla daná skupinka dost zaklínadel, mohla Kumpána vyšátkovat a tedy i porazit. Tato hra se taky trochu protáhla, takže nedlouho po skončení byla večeře, lečo. Ještě před tím se ale musela odehrát další hra z HND – svatba. Kopřiva se ženila a brala si vznešenou princeznu Stůjovnu. Byl to podařený a velmi dojemný ceremoniál, po kterém ale bohužel princezna pozřela svého manžela Kopřivu. Po večeři se odehrála klasicky HND a šlo se na kutě.
15.7., den 14.
Ráno po budíčku nastala rozcvička s Kamčou, při které jsme se všichni pořádně protáhli. I sama rozcvička se lehce protáhla, takže jsme museli sníst snídani, vajíčkovou pomazánku s chlebem, o něco rychleji, aby se všechno stihlo. Na snídani se také vysvětlila celodenní hra, ve které byli špióni, a děti měly při soudech hádat, kdo je špiónem. Hned na to navázalo bodování a pak první hra. Při té měly děti porazit Stůjozona a jeho bodyguardy – muže v bílém. Ti se ale báli, že si zašpiní své bílé obleky, proto děti dostaly barvy a papírové koule, pomocí kterých následně muže v bílém porazily. Porazit samotného Stůjozona už bylo bylo jednodušší, protože se bez nich proti dětem nezvládl pořádně ubránit, Stůjozon se totiž pohybuje jen velmi pomalu. Když jsme se vrátili ze hry, tak už nás čekala svačina, mrkev s polystyrenem. Poté už bylo na čase začít řešit, jak se vypořádat s padouchy. Díky bohu existuje lék na alergii na čokoládu, ten jsme ale nejdřív museli získat od Grace Lisbon, která si žádala protislužbu – pomoc s upečením dortu velikého stejně jako celá Hrdinská Asociace. Děti poté odešly odehrát tuto hru do lesa a vedoucí mezi tím připravili vdolky, které byly k obědu. Po obědě jsme se šli učit, protože se zkoušky nebezpečně blížily a my nemohli ztrácet čas, později jsme papkali jogurt. Hned na to jsme se jali vyrábět vlastní čokolády, na kterých později budeme testovat funkčnost léku proti alergii na čokoládu. Ingredience na čokolády ale nebyly zadarmo a děti musely plnit různé úkoly, aby je získaly. Pak měly děti chvilinku volna, a pak už byl čas na salát. Před večeří se na lince objevila krabička přání a návrhů na žranici, do které mohl kdokoliv hodit na papírku to, co by si rád dal. Po véče se odehrálo HND. Také se odehrály úkoly, které jednotlivé týmy na HND dostaly, což byl rituál a přesazení květiny. Pak už šly děti spát. Tím ale den nekončil, protože v noc nás čekala bojovka. Úkolem dětí bylo zachránit kapitána své skupinky, který byl unesen. Vždy byl vypuštěn jeden člen týmu, ten se ale dlouho nevracel, proto byli vysílání další a další členové. Nakonec, když se sešla celá skupinka, už byli dostatečně silní, aby přemohli svého žalářníka. Poté už byl den ale opravdu zakončen.
16.7., den 15.
Děti byly stále ještě trochu unavené po včerejší bojovce, ale nebylo to nic, co by nespravila rozcvička a sladká snídaně, kterou byl rohlík s čokoládovou pomazánkou. Následně už nastal čas na přípravu a testování léku na čokoládu. Na takový lék bylo potřeba hodně bylinek, které si děti nasbíraly (pod důsledným dohledem!!!) na místní louce. Pak si postavily ohniště a vařilo se podle tajného receptu od Grace. Kousek receptu ale chyběl, takže děti zkoušely různé verze a dávaly je na ochutnání udobřené zlodušce Tvrdohlavce, aby vyléčily její alergii. Po této lehce vyčerpávající aktivitě jsme si dali banán. Děti měly pak chvíli volno, našich 7 dětí před zkouškami mělo možnost se učit. Pak už byl oběd, těstoviny se špenátem a kuřecím. Přišel poledňák a spolu s ním dopadávající stres. Celý poledňák se nesl ve stylu učení, učení a učení. Celý byl zakončen sušenkou. Odpoledne probíhaly vedlejší tréninky (např.: lukostřelba, souboje, vědomostní soutěže), kde měly děti možnost nasbírat body do osobního hodnocení. Mezi tím ještě probíhalo i poslední doučování před zkouškami. Během toho přijel Medik, který s námi zůstal do konce tábora. Tato akce byla ukončena makrelou, ke které bylo rizoto. Pak už nastaly obávané oddílové zkoušky. Vedoucí se rozdělili na stanoviště podle typu zkoušky a děti kolem nich rotovaly a ukazovaly své schopnosti. Zkouška ohně se musela přesunout, protože pršelo a referáty měly děti prezentovat u závěrečného ohně, takže dnes plnili pouze mapu, uzle a desatero. Pak si děti vyčistily zuby a šlo se spát.
17.7., den 16.
Poslední den tábora byl jako vždy všemi směry unikátní. K snídani byly párky, což se také trochu podepsalo na následujícím bodování. To bylo, jako vždy, také speciální – začínalo se na 20 bodech a strhávalo se po 2. Děti tedy poté dostaly čas si posbírat a umýt své špinavé ešáky, a pak se šla hrát poslední hra tohoto tábora, souboj s hlavním záporákem, profesorem Větví. Ten chtěl v tábořišti nechat vybuchnout bombu, ale děti mu v tom zabránily zneškodněním dané bomby. Následně se děti vydaly po stopách Profesora Větve. Poté už bylo jen na nich, jak s Profesorem, a tedy i celou Ligou Padouchů, naloží. Pak už byl čas na ovoce, jablko či nektarinku a zanedlouho už byl oběd, čočková polévka. Na to byl polední klid a poté nastala práce. Bylo potřeba uklidit a připravit ohniště, plus dojít pro chvojí. Ti, kteří skládali zkoušky, si museli dojít pro dřevo na ohně. Také se musela připravit žranice. Dopoledne měly službu Kopřiva, Siréna a Bára, ale zbytek dne ji měli všichni. Mikro sice už na žranici připravila dezert při poledním souboji, ale pořád byla velká část před námi. Děti si musely zabalit. Začalo se tedy vše postupně plnit, všichni pomáhali, kde se dalo. Když už se den pomalu blížil ke konci a všechna potřebná práce byla hotová, začali jsme nosit ven stoly a lavičky, a šly se skládat zkoušky z ohně. Někomu se zkouška povedla, jiní to zkusí příště, všichni si ale vedli dobře. Po zkouškách následoval poslední nástup tábora. Všichni jsme se sešli v kostýmech, nafotili fotky a šlo se na vyhlášení. Nejčistší stan měla Jana a nejšpinavější měli Dub s Puštíkem, kteří nakonec zahazovali latríny. Nejvíc bodů v osobním hodnocení měla Kačka. Byla vyhlášena i celotáborová hra. Všechny tři týmy si vedly výborně a výsledky byly tedy poměrně těsné. Na krásném třetím místě se pod vedením Kecyho umístili Izolantisté, i když byli po celý tábor oslabení menším počtem členů ve skupince, výsledky měli krásné. Na druhém místě se umístily Super Želvy se svou vedoucí skupinky Janou. I tato skupinka bojovala, co jí síly stačily, a často to bylo vidět! A na prvním místě se pod vedením Moudra umístili Vlkonoci, také stateční bojovníci. Rozdaly se odměny a už byl čas na dlouho očekávanou žranici. K té byly grilované burgery, domácí hranolky, okurkový salát, nepečený dort a malinovka či kofola. Hned na to, co jsme se všichni přežrali, nadešel čas na založení závěrečného ohně. Ten zapalovali Siréna, Tučňák, Kopřiva a Potápěč. Každý zapálil jednu stranu společnou pochodní a řekli při tom svoji část z básně. Bylo to moc vydařené a pěkné. Při závěrečném ohni také děti odvyprávěly své referáty a tím někteří potvrdili své členství v oddíle. Jiné to čeká až na příští výpravě. Pak už jen zbývalo užívat si naše poslední společné hodiny před vždy lehce hektickým odjezdem. Zbytek večera se táhl příjemným tempem za vypravování příhod, vzpomínání, vtipkování a zpívání ke kytaře. Postupně jsme ale všichni odcházeli spát a spolu s tím otvírali dveře novému, odjezdovému dnu.
18.7., den 17.
Následující ráno bylo trošku unavené ze všeho, co se den předtím událo. I tak jsme ale museli všichni vstát, dobalit si a uvést vše do odjezduhodného stavu. Před tím vším ale byla snídaně, ke které byly cornflakes s mlékem, či zbylý nepečený dort. Chvíli poté už začali přijíždět rodiče. To bylo radosti! Zároveň se do tábořiště dostal i nepříjemný pocit z loučení. Vyměňovaly se telefonní čísla a sliby, že se uvidíme nejpozději v září. Také se bavilo o tom, kdo vezme čí kola, a kdo s kým pojede, aby se nemuselo jet busem. Naštěstí ale byla akce úspěšná. Dříve nebo později jsme se museli všichni rozloučit s tábořištěm, kde jsme si vytvořili tolik nových vzpomínek a přátelství. Zbývá nám jen doufat, že se příští rok znovu všichni sejdeme ve Vleticích.
Deník napsala: Objímka
Korektura: Uchecht
Napiš nám do komentářů jak se ti líbil tábor 🙂 (fotky, video, deník, program, hry,..)
Celé album zde
Lze i stáhnout