Tábor – Mafiáni_Deník

Čtvrtek 1. 7. 2021 – Příjezd

Dneska jsem vstávala v 5:50. Náhle potom jsem si rychle něco hodila do kufru, zblajzla kinedryl a vyrazila na Hůrku. Před klubovnou jsme chvíli (asi ¼ hodinky) čekali, než všici přijedou a pak jsme vyrazili na metro směr Smíchovské nádraží. Tam jsme překvapivě zase čekali, ale tentokrát na bus č. 392. Sedla jsem si vedle nějaké cizí paní, která během pár minut usnula. V Dobříši autobus změnil číslo na 480 a rovnou jsme jeli dál do Krásné Hory nad Vltavou. Odsud jsme šli pěšo do Vletic – respektive rovnou do tábořiště. Poté, co jsme dorazili, si šli někteří vybalit, já to neudělala, neboť jsem čekala potopu, která ale nebyla :(! Potom jsme odpočívali a jedli obídek (já měla řízek od babičky). Pak vedoucí bouchli nástup, na kterém jsme si řekli pravidla ohledně tábora. Následovala opět chvíle volna. Bouchl se další nástup – tentokrát v kostýmech. Proběhla úvodní scénka, díky které jsme se seznámili s mafiánskou rodinou De Cavalcante a také jsme se rozřadili do skupinek. A já dostala vlastní tým, za což jsem mega moc ráda. Pak byla véča, ke které byla moc dobrá polívečka. Pak byl táborák, byla celkem kosa. Jen jsme posedávali a zpívali – všichni jsme dostali svůj vlastní mafiánský zpěvník. Co vám budu povídat, pak už jen hygiena a spaní. Ve stanu jsem dnes spala sama, protože Bára spala u Kopřivy.

Kačka

Pátek 2. 7. 2021

Dneska jsem se vzbudila velmi brzy ráno, naštěstí Kačka taky, takže jsme toho využily a povídaly si, protože od budíčku jsme měly plnit mlčení a hlad. Jen co se bouchl budíček jsme zmlkly a šly na rozcvičku, kde bylo velice těžké mlčet a hlavně nenadávat, protože na ranní rozcvičce se obvykle hýbe hned po ránu a to bývá velice nepříjemné.

Po rozcvičce následovala jako obvykle hygiena, při které mi málem spadla pasta z kartáčku do umývárky a já udělala divný zvuk a vytřeštila oči, protože jsem se bála, že se to počítá jako prokecnutí. Hned po hygieně jsme šly s Kačí připravovat stan na bodování. Pak jsme naklusaly do jídelny, kde jsme si vychutnaly to jediné, co jsme směly – vodu. Pak dojedl první člověk a mohly jsme jít dál uklízet.

Bodovala nás Kamča, což bylo nemilé, neboť lidé jako Kamča jsou schopni najít bílý sedmicentimetrový provázek ve žluté trávě. Také jsme zjistily, že v našich vyleštěných ešusech Kamča dokáže najít drobečky. Nakonec bylo naše mlčení výhodou, protože jsem párkrát Kamče stranou bezhlase zanadávala. Vyvázly jsme s pěti body, ale čekaly jsme to horší. Po bodování mi Tučňák nabídl brambůrku, neboť jsme oba zapomněli, že existuje něco jako tři orlí pera – a já se takhle blbě prožrala.

Na programu dnes byla olympiáda, protože Kmotr potřeboval zjistit, jak jsme na tom se silami. Disciplíny byly následující: limbo tanec, hod ringem, trojskok a hod lasem. Nejprve byl samozřejmě trénink, na kterém se ale našemu týmu vedlo lépe než na samotné olympiádě. Mezi tréninkem a olympiádou byl oběd, což bylo rizoto (ne, byla to Čína, Báro). Bylo to velké zklamání, neboť v denním rozkazu bylo „haf haf“, takže jsem čekala štěkanátky a ona místo toho rejže. Byla to snad druhá nejhorší věc, co se nám na táboře stala. Ta první byla, když nám slíbili ovoknédl a místo toho byla čočka s vejcem! Po olympiádě jsme měli chvíli volno, během kterého se strašně rozpršelo, a tak jsme měli po programu. Proto jsme měli v jídelně za úkol vymyslet si historii a logo našeho mafiánského rodu. Pak následovala přednáška o zdravovědě i s pár praktickými scénkami. Následovala večeře – co zbylo od oběda. Musím říct, že tento pokrm patří mezi mé nejoblíbenější, obzvlášť když jde o štěkanátky. Ale ona byla čína.

Po véče byl večerní nástup, na kterém jsme se dozvěděli následující: v olympádě jsme skončili třetí, v příběhu rodiny druzí, mám dneska hlídku a Kopřiva taky. Toho jsme využily a hlídaly spolu. Byly jsme ale chytřejší než Popelka, Kamzík, Světluška a Potapěč a nedělaly jsme brajgl. Oni ho údajně dělali, já ale nevím, protože jsem to prospala.

Barča

Sobota 3. 7. 2021

Dneska ráno to začalo úžasnou rozcvičkou s Uchem, který přijel předešlého dne. Začalo to nevinným během k silnici. Následovalo protažení, které napůl vedla Chlecht. (ne napůl, celý. A neříkej mi Chlecht). Protažení bylo velice záživné a už to nikdy nechci opakovat. A pak zase běh do tábora, během kterého jsem vyvinula rychlost, která se mi vůbec nepodobala. Pak byla hygiena a následovala snídaně. Snědla jsem celý jeden chleba s marmáslem, neboť to byla moje poslední snídaně na 24 hodin. Dopolední program byl dnes ve znamení porážení gangů. Ostatní mafiánské rodiny se totiž urazily, že si Kmotr nevybral je, nýbrž gangy našich dětí, a tak jim chtějí uškodit.

Jako první zaútočil japonský gang. Kdo ho chtěl porazit, musel nejprve vyhrát sumo zápas s jedním ze sumo zápasníků z řad vedoucích. Každý sumo zápasník měl jasný seznam dětí, které mohl pustit dál, a které ne. Než na to ale děti přišly, chvíli to trvalo. Kdo ale zápasníka porazil, mohl se jít utkat se samotným kápem, kterého bylo možné porazit se dvěma meči. I to se po chvíli povedlo.

Druhý gang byl tentokrát z Číny a jeho cílem bylo ukradnout oddílovou vlajku a pověsit tam vlastní vlajku s drakem. Děti měly za úkol zkolit kápa, který z louky vlajkoval povely a vyvlajkovat povel „ústup“. To se ale dětem nepovedlo a tak byla vlajka ukradena a děti poraženy.

Následovala porážka dalšího gangu, ten měl dvě základny a každá z nich se musela dobýt. To se po nějaké době povedlo. Dokonce zbyl i čas na odvetu s předchozím gangem, tentokrát byl poražen a na stožár byla navrácena oddílová vlajka. Pak už byl ale opravdu zasloužený oběd po proběhaném dopoledni.

Odpoledne byla na programu porážka ještě posledního gangu. Tentokrát se táborníci museli vydat mimo tábor pouze s mapou a případně buzolou. Bloudili dlouho, ale nakonec dobloudili zpět ještě před večeří. A jelikož byla sobota, po které jako vždy následovala oddílová neděle, byl před námi táborák. Opět jsme využili táborových zpěvníků, tentokrát za doprovodu Oslíkovy kytary.

Po zaznění ukolébavky už ale byl čas jít na kutě.

Kačka + Uchecht

Neděle 4. 7. 2021

Oddílová neděle je takový den, kdy není program. Není ani rozcvička, ani bodování, ani dopolední nástup. Jediné, co je, je jídlo, hygiena a večerní nástup. A tak se dnes děti musely zabavit samy, což pro ně ale nebyl problém. Hrály spolu vybiku či deskovky, nebo odpočívaly. On na táboře odpočinek uvítá skoro každý, takže oddílové neděle obvykle bývají poměrně oblíbené dny. K obědu bylo knedlo vepřo zelo, takže jsme si nacpali bříška a jen tak se poflakovali. A poflakovali jsme se tak nějak až do večera. Co vám budu povídat, byl to prima den, tak honem spát, ať jsme připraveni na zítřek opět plný programu!

Pondělí 5. 7. 2021

Ráno jsme se opět probudili rozespalí a malátní, takže jsme se na rozcvičce řádně probrali. Následovala hygiena a snídaně na posilněnou. Po bodování už jsme se opět vrhli na dopolední program. Děti si u snídaně musely posilnit hlavně mozek, nýbrž před nimi stála hra, ve které je potřeba ho občas použít.

Belomova milenka Amélie se rozhodla, že už nadále nechce žít v mafiánské rodině a chystá se na útěk. Její krutý partner ji však zamkl do komnaty a pověřil všechny obyvatele města tím, aby milenku hlídali. Kdo milenku viděl, ihned spustil poplach. Proto milenka potřebovala pomoc, kterou jí poskytly právě děti. Milenka měla také kouzelný náhrdelník, kterým mohla obracet čas. Pokaždé, když ji někdo viděl, vrátila čas zpět na stejné místo a se záchranou se muselo začít od znovu.

A tak děti opakovaně zkoušely milenku propašovat. Museli odlákat veterináře, vyhrát v kartách s karbaníkem, dát hlídači projímadlo do čaje a tak dále a tak dále. Děti nakonec na správný postup přišly, ale trvalo to v zásadě až do oběda.

Po obědě děti začaly tím, že si zaběhly pro sváču, které narostly nožičky a utekla se jim schovat. Viděl ji vždy jen jeden člen týmu, který pak nakreslil mapu pro zbytek týmu. Ostatní se pak vydali na průzkum. Všechny skupinky sváču úspěšně našly. Potom se pokračovalo především sportovním tréninkem – střílením z luku a házením si se softballovými rukavicemi a míčkem.

Po véče se hrála HND a pak už bylo volno. V deset jsme už zalezli na kutě jako vždy.

Úterý 6. 7. 2021

Po všech ranních rituálech jsme se vrhli na dopolední program. Hrály se různé hry, například „Dostihy a otázky“. V této hře se po týmech běhá, jeden vždy dělá koně a druhý jezdce. Dojedou k vedoucímu, který jezdci položí otázku abc. Když odpoví správně, vrací se a vyjíždí další dvojice, která dostane jinou otázku. Pokud ale neuhodne, běží další dvojice, která dostane tu stejnou otázku, tudíž se zdrží, dokud neuhodnou.

Následoval oběd, ke kterému byly noky se špenátem a smetanou. Když jsme se najedli, následoval jen krátký polední klid, během kterého jsme si zabalili základní věci, neboť jsme razili k nedaleké nádrži. Sluníčko pěkně svítilo, proto jsme samozřejmě nezapomněli na pokrývku hlavy a opalovací krém.

U nádrže jsme strávili celé odpoledne koupáním a hraním různých míčových i nemíčových her. Do tábora jsme přišli akorát na večeři, po které už všichni tak nějak jen odpočívali, neboť odpoledne u nádrže bylo poněkud vyčerpávající. Tak dobrou!

Středa 7. 7. 2021

Dnešní den jsem v zásadě jen pozorovala ze stanu, protože mi po včerejším dni nebylo moc dobře, nejspíš úpal. Dopoledne se nejprve hrála hra s citáty. To spočívá v tom, že se po táboře rozmístí několik papírků s citáty. Ty si děti musí zapamatovat a pak správně přeříkat v jídelně. Kdo to splní první, vyhrál. A tak jsem měla dopoledne poměrně ozvláštněné, neboť za mým stanem byl papírek s nápisem „“ a vedle na teepee bylo „Ráno můj mozek ještě nepracuje a večer už nepracuje. Jediná vhodná doba pro efektivní práci je tedy poledne, ale to zrovna obědvám“. A když se dohrálo, šlo se ve zbývajícím čase tvořit – jednak růže z krepových papírů a jednak nejrůznější věci z modelovací hlíny. Některé děti vyrobily dokonce modely tábořiště.

Po obědě přišel čas na tradiční táborovou hru osmitisícovky. Hru, která je převážně o náhodě a štěstí. Nejprve si hodíte dvěma kostkami – jedna určí počet členů výpravy a druhá počasí. Potom se daná výprava vydá na jednu z osmitisícovek. Poslední věc, která je nutná, je, vytáhnout si na vrcholu papírek „ano“, jedině pak je výprava platná.

Po večeři už proběhl jen nástup a osobní volno.

Čtvrtek 8. 7. 2021

Dnešní den začal jako vždy budíčkem, rozcvičkou, ranní hygienou a snídaní. Vše ale probíhalo o něco rychleji, neboť se dnes razilo na výlet. Děti si zabalily vše potřebné do batůžků, namazaly se opalovacím krémem a vydaly se vstříc novým dobrodružstvím mimo tábor. To jsme ale ještě nevěděli, že tenhle den bude opravdu dobrodružný…

Výletníci (všichni, krom pár vedoucích) se vydali na vrch Kamýk. Začali výšlapem strmého kopce nad loukou, čímž se dostali do Tisovnice a odtud už pokračovali dále. Za chvíli byli nahoře v Kamýku a tam si zahráli pár her. Na vrchu je také pár prolízaček, na kterých se děti vyřádily. Pak přišel čas na návrat, a tak se sešlo dolů do Města Kamýk nad Vltavou. Někteří členové výpravy si dali zmrzku a pokračovalo se na autobusovou zastávku. Během čekání na autobus už začalo poměrně solidně pršet, takže nastupování do autobusu musela být rychlá akce. Autobus jel původně jen do Krásné Hory, ale pan řidič byl tak hodný, že táborníkům zastavil až u příjezdové cesty do tábora.

Mezitím my, co jsme byli přes den v tábořišti, jsme zavírali stany, uklízeli věci, které by mohly zmoknout a připravovali tábor na příjezd tlupy mokrých dětí.

Když děti dorazily do tábořiště, pořád poměrně hustě pršelo, takže nebyl program. Byli jsme rozptýlení ve stanech a jídelně a čekali, až se dovaří véča.

Během deště se nám poměrně zvedla hladina v Brzině, takže jsme museli odstěhovat vanu a umývárku. Guláš také zabil ke břehu na různých místech kolíky, které nám ukazovaly, kam až se voda posouvá. Jelikož voda stoupala stále dál, pro jistotu jsme poučili i děti o možné evakuaci. Spoustu z nás vidělo takto rozbouřenou Brzinu poprvé, a tak byl tábor přímo nasáklý adrenalinem (a vodou samozřejmě). Přesto se za chvíli bouchla večerka a šlo se spát. My vedoucí jsme drželi hlídku celou noc a domluvili jsme se na bodě, kdy bychom případně začali balit tábor – až bude mít Kamča mokrý zadek. (Kamča v tu dobu spala jako jediná ve vedoucovském TeePee, byla tedy vodě nejblíž). Tu noc jsme ale zvládli v pořádku, voda se zastavila mezi prvním a druhým kolíkem a dál už se nepohnula.

Pátek 9. 7. 2021

Po včerejší téměř potopě jsme se probudili do stále vlhkého (nebo spíš promočeného) tábora. Sluníčko už ale natahovalo paprsky a vše začalo vypadat nadějně. Vzhledem k událostem předchozího dne a faktu, že některým členům tábora nebylo dnes moc dobře, jsme se rozhodli pro úklidový den. To znamená, že neprobíhal program, v podstatě oddílová neděle o pár dnů dříve, akorát jsme museli dát pár věcí do pořádku. Krom opětovné instalace umývárky či savení všech možných věcí nás čekal také hlavní bod dne – přesun kadibudek. Dámské latríny byly bohužel zatopené a bylo třeba je přemístit, naštěstí už jsme měli vykopanou díru a stačilo přesunout pouze dřevěné konstrukce. Znělo to vlastně celkem jednoduše. A tak jsem se já, Kamča, Moudro a Kecy navlékli do holin, dvojitých rukavic, pytlů na odpadky a plní odhodlání jsme se vydali ke kadiboudám. Už při sundavání první z nich jsme pochopili, že to bude docela oříšek, ale nejsme žádný padavky a nakonec jsme to do oběda měli hotové!

Odpoledne  už se dodělávaly spíše drobnější práce, děti už opět nabraly energii, kterou na výletě spotřebovaly a začínaly opět řádit. Většinou hrály vybiku nebo si prostě natáhly deky na trávu (která už byla poměrně suchá – až na louže, které se tvořily před a ve stanech kvůli vodě stékající z horní louky) a o něčem si povídaly.

Takto to probíhalo až do večeře a vlastně i po ní. Guláš ještě přišel s myšlenkou, že by se měl vykopat odtokový kanál, který odpoledne začal kopat. Pak se přidal ještě Kecy a po večeři už kopal i Moudro s Uchecht. Nakonec se podařilo odtokový kanál v podstatě dokopat už dnes chvíli po večerce. Teď už ale dobrou!

Sobota 10. 7. 2021

Dnes už bylo vše v zásadě doklizeno, a tak už den probíhal normálně a nezačal ničím jiným než rozcvičkou! Vedla jsem ji já a krásně jsme se protáhli, všechny děti měly určitě radost! 😊 Následovala snídaně a pak už dopolední program. Nejprve musely děti porazit zrádce, kterým byl, jak se nakonec ukázalo, sám Belomo – pravá ruka našeho Kápa. Když byl poražen, šli jsme se ještě na chvíli vzdělávat. Zároveň proběhlo mytí první půlky dětí – té holčičí části. Brzina byla ještě rozbouřená, a tak jsme udělali improvizované koupání pitnou vodou pomocí hrnců a konví.

Po obědě následoval odpolední program, což dnes byla jediná hra – byrokracie! Cílem bylo získat potvrzení pro Toma, mladého dokaře, který se zamiloval do kmotrovy dcery Isabely. Aby mohli být ti dva spolu, musel dokař dokázat, že je hodný mafie a tím pádem i vhodným manželem kmotrovy dcery. Pro získání takového potvrzení je ale samozřejmě potřeba získat i další věci, jako je potvrzení o trestní bezúhonnosti, fyzické zdatnosti, očkování proti španělské chřipce či oběžník A38. A tak se stalo, že už se hrálo pět hodin a stále nikdo nevyhrál. Udělala se tedy pauza na večeři (kašpárek) a pokračovalo se dál. Pak už naštěstí někdo vyhrál (Kačka a další) a mohli jsme se přesunout k ohništi, kde už byl připravený tradiční sobotní táborák. Zpívalo se a hrálo, opékal se chléb a zkrátka se užívalo večera. Pak ale zazněla ukolébavka a byl čas vydat se do hajan.

Neděle 11. 7. 2021

Dnes byla sice neděle, ale ne oddílová neděle. Té jsme si (jak kdo) užili pár dní předtím, a tak se dnes zkrátila. Dopoledne bylo tedy volné, ale rozcvička proběhla. Po snídani se také bouchla i přes protest dětí příprava na bodování. A když si děti uklidily, bouchli jsme, že bodování nebude. Dopoledne také proběhlo improvizované mytí chlapecké poloviny dětí.

Po obědě ale už následoval program – během poledního klidu se zatloukly kolíky na krále a šlechtu, oblíbenou hru, která se hraje na každém táboře. Začal boj o královský kolík a skončil až asi o hodinu a půl později, kdy se od této hry upustilo a šlo se hrát něco jiného až do večeře. Po večeři už probíhalo vše jako vždy a v deset se bouchnula večerka.

Pondělí 12. 7. 2021

Ráno proběhlo jako vždy a mohli jsme se rovnou vrhnout na dopolední program,  tentokrát nás čekalo vzdělávání. Spoustu dětí totiž mělo letos plnit na táboře oddílové zkoušky, a tak byl čas si řádně procvičit dovednosti. Děti tedy utvořily skupinky a točily se na 4 stanovištích – uzlování s Uchecht, ohně s Mikro, desatero s Kamčou a referáty s Objímkou. To zabralo v podstatě celé dopoledne.

Odpoledne jsme se vypravili na hru do lesa. Tam děti vybojovaly ve hře šifru, která jim vzkazovala, ať si hlídají své věci, především ešus a lžíci.

Večeře byla dnes poněkud neobvyklá. Byla totiž ozvláštněna tím, že jsme neměli normální příbor, nýbrž jsme si stříleli z luku o to, čím budeme jíst. Na terči byl papír s vyznačenými políčky (např.: levá ruka, pravá ruka, párátka, brčko, hůlky, přání bohů…) a bylo jen na nás, kam se trefíme nebo netrefíme. Když někdo netrefil žádné políčko nebo ani terč, jedl pouze pusou – přímo z talíře. Je tedy jasné, že u večeře byla poměrně zábava 😊 .

Po večeři už ale nebyla taková zábava.. nebo jak pro koho. Vypuklo totiž něco, z čehož měli větší radost spíše vedoucí než děti – začala hra na vězeňský den. Tato hra probíhá celý den v zásadě jako by děti byli vězni a vedoucí jejich dozorčí. Kmotr se totiž na děti naštval, neboť nevěří, že by Belomo mohl být zrádce, takže děti uvrhl do vězení. A tak vyfasovaly čísla, kterými jsme je volali, bylo jim zabaleno vše krom spacáku, plavek, kartáčku a pasty, náhradního oblečení, ešusu a lžíce. Vedoucí směli oslovovat pouze madam či pane. Cílem dětí bylo podkopat se pod zdí (dřevěná podlážka nainstalovaná směrem k příjezdovce), a tím utéci z vězení. Jelikož byl ale večer, bouchla se za chvíli hygiena a večerka.

Úterý 13. 7. 2021

Ráno začalo klasicky rozcvičkou, ovšem ne jen tak ledajakou – mojí rozcvičkou. Nejprve přišel běh za zpěvu desatera. Následovalo důkladné protažení a trocha posilování. A jako poslední bod programu byly speciální sedánky, kdy si děti vzájemně chodily po nohou. Následně mi děti poděkovaly a směly si jít čistit zuby. K snídani byl suchý chleba pro děti, chléb s nutellou pro vedoucí.

Dopolední program bylo jednak vězení a jednak porážka strážného, kterého musely děti podplatit doutníky. Aby ale získaly doutníky, musely získat ještě jiné věci, nebo třeba odemknout sejf. Dále jsme hráli už jen menší hry, například hru na blbečky.

Po obědě, což byla suchá rýže (pro vedoucí řízek), byl chvíli polední klid, během kterého byla valná většina vězňů propuštěna. A následovala trocha práce v podobě hodinovky – hry, kdy se za přesně jednu hodinu snažíte nasbírat co nejvíce bodů a to tak, že různými způsoby (pozadu, po čtyřech, po slepu, se svázanýma nohama..) obcházíte tábořiště.

Následovala ještě chvíle vzdělávání a byla večeře, ke které byla pečínka se šťouchaným bramborem. Po večeři byla ještě krátká hra, a to závěrečný útěk z areálu věznice, kdy dětem pomohl utéci jeden známý z mafie. Během této hry se ale hodně rozpršelo a následně dokonce chvíli padaly kroupy. Toto počasí sice netrvalo dlouho, ale i tak jsme za chvíli bouchli hygienu a šlo se spát.

Středa 14. 7. 2021 – den, kdy nás porazila voda

Ráno jsme vstávali do lehce zmáčeného tábora, neboť v noci trochu pršelo, ale nebylo to nic hrozného. Začali jsme rozcvičkou jako vždy a následně snídaní. Po bodování jsme se mohli vrhnout přímo na dopolední program, což byl FDP – Filištínský dopravní podnik. V této hře mají děti za úkol objet všechny zastávky, které v tábořišti jsou. Vedoucí dělají vlaky a dělají dětem nejrůznější naschvály, aby jim to ztížili. Po hře jsme si dali k sváče pudink a šli se opět vzdělávat, neboť zkoušky se blížily. A to až do oběda.

Po obědě jsme se všichni pořádně oblékli a šli jsme na hru do lesa kousek za Vleticemi. Hráli jsme přístavy, kde se obchoduje se zbožím a občas i s podpultovým. Hra zabrala i s přesunem téměř celé odpoledne, takže jsme přišli a čekali už jen na večeři, což byla polévka. Mezitím se velmi rozpršelo. Zatím jsme ale nepanikařili, neboť to už jsme během tábora zažili několikrát. Ve stanech se začaly tvořit louže, ale to už také nebylo nic neobvyklého. V jídelně se zatím rozdávaly dopisy a za chvíli už se bouchla makrela. V tábořišti už se začaly dělat jezírka a Brzina začala vystupovat z koryta, byla ale teprve u druhého kolíku a tak jsme ještě neplašili. Minule se to totiž na druhém kolíku zastavilo a pršet přestávalo, hlášená byla asi hodinová průtrž mračen, která měla brzy končit.

Jenže tentokrát to bylo jiné. Pršet sice přestávalo, ale nepřestalo úplně. A voda se nezastavila, nýbrž se zvedala dál. Jako první zasáhla vedoucovské tee-pee. Medik s Kamčou a Seržantem se zběsile začali stěhovat, jelikož jejich postele už se proměnily v postele vodní a vesele pluly uprostřed tee-pee. V tu chvíli jsme pochopili, že už se to nezlepší. Na poslední chvíli se začalo bourat první teepee, než ho začal unášet proud, bohužel se ale roztrhalo. Dál jsme se rozdělili, já začala balit kuchyň, zbytek vedoucích nosil věci z technického tee-pee, aby se mohlo také zbourat. Děti byly poslány do stanů si začít balit věci a nad schody se natáhla plachta, na kterou si své věci začaly odnášet. Voda stoupala dál a dál a za chvíli už byla v půlce tábora. Orbit tak tak stihl přeparkovat auto, ale vyjet už neměl šanci. Když měly děti vynošené věci nad táborem, začala se na stejné místo stěhovat i kuchyň a technické tee-pee. Kamča zatím zavolala hasiče a šla jim naproti na příjezdovku. Když jsme odnášeli poslední věci z tábořiště, voda už byla všude a to minimálně po kolena. Dolů už chodili pouze vedoucí, děti byly všechny na louce. Asi po třičtvrtě hodině přijeli hasiči, kteří už prý řešili nějaké jiné problémy způsobené vodou. Do svého devítimístného auta naložili všech 19 dětí i s Kamčou a odvezli je do Krásné Hory, kde nám pan starosta zařídil spaní ve škole. Po nějaké době jsme tamtéž odjely i my, zbytek holčičích vedoucích. Kluci pomáhali s nakládáním a vykládáním všech technických věcí v nedaleké hasičárně. Ke škole už přijížděla první auta a my postupně začali vydávat děti, Jako první samozřejmě dorazil Kavkobus, ale ani na ostatní jsme nemuseli čekat dlouho. Moc děkujeme všem rodičům, neboť všichni byli moc milí a dokonce nabízeli další pomoc, čehož si moc vážíme! Ještě před půlnocí pak odjíždělo poslední auto s dětmi a ve škole zůstali pouze vedoucí. Neměli jsme skoro nic k jídlu, ale aspoň jsme si vyčistili zuby a šli na kutě.

Čtvrtek 15. 7. 2021 – odklízecí den č. 1

Jelikož jsme šli spát asi v jednu ráno, probudili jsme se až okolo osmé, neboť jsme po včerejšku nebyli zrovna plní energie. Ve škole jsme zůstali já, Mikro, Seržant, Medik, Tkanička a Oslík + v tábořišti byl celou noc Orbit. Oblékli jsme se a vydali se na výpravu do nejbližšího obchodu pro snídani. Následně Serža nasedl do auta a jel do tábora pro Orbita. Zároveň už byl na cestě Kýbl, který se nám vydal na pomoc. Dopoledne jsme v zásadě jen pověsili všechny stanové plachty a trochu probrali věci, které jsme měli v hasičárně. Také jsme zavolali mému taťkovi, který přijel s dodávkou a odvezl první část věcí spolu s Oslíkem. Následně jsme si došli na oběd, to už přijel i Kýbl, který cestou nakoupil řádné vybavení do tábořiště – holínky a rukavice. A tak jsme nechali Mikro v hasičárně, aby hlídala věci a vydali jsme se do tábora. Voda už od včerejška téměř úplně opadla a Brzina už byla jen rozvodněná. Orbitovi se podařilo vyjet s autem, a tak jsme byli o trochu veselejší. Do tábořiště nám přijel pomoci ještě Nervík. Společně jsme zbourali všechny stany a kadiboudy, vyndali myčáky, uklidili nějaké odpadky a tyče od tee-pee i se stožárem, který kupodivu celou pohromu přežil a vlála na něm stále vlajka. Holt je vidět, že Filištíni se jen tak nedají 😊. Když bylo tábořiště komplet zazimované, bylo už asi deset večer. Vrátili jsme se do Krásné Hory. Do aut se naložily skoro všechny zbylé věci z hasičárny krom plachet, které se stále sušily. Měli jsme k dispozici dokonce tři auta, protože přijel ještě pan Kalhotka – tatínek od Mikro, Seržanta a Racochejl. Jediní, kdo v Krásné Hoře zůstali ještě do dalšího dne byl Kýbl, Orbit a já.  Rozloučili jsme se s ostatními a vydali jsme se do místního JZD, kde nám Orbit domluvil sprchu. Pán na recepci na nás hleděl poněkud udiveně, ale nakonec nás do sprchy pustil. Pak jsme se ve škole najedli rohlíků, které zbyly od snídaně a byl opět čas jít do hajan.

Pátek 16. 7. 2021

Vstávali jsme asi v sedm ráno, protože Kýbl ani Orbit neumí spát dlouho, takže jsem byla přinucena vstát taky. Ale aspoň mi přinesli snídani, což bylo pozitivní. Po snídani jsme posbírali veškeré zbylé věci, které ve škole zůstaly, vše jsme naložili a Kýbl s Orbitem ještě vytřeli, neboť jak říká 4. bod našeho oddílového desatera, vypůjčené věci (i místnosti) se mají vracet ve stejném nebo lepším stavu, než byly. Pak jsme se přesunuli do hasičárny, kde jsme poskládali všechny plachty a naložili zbytek věcí. Kýbl nás opustil o chvíli dřív, neboť spěchal na očkování. Já s Orbitem jsme se ještě cestou stavili v tábořišti, kde jsme vyložili soba (naše oddílové kolo) a také se vydali směr klubovna. Když jsme přijeli, už na nás čekal uvítací výbor. Rozdali jsme zbylé jídlo, rozdali nějaké ztráty a nálezy (s tím nám přišel pomoci i Oslík, který byl k dispozici celý den jako výdejní okénko). A pak už byl čas konečně se vydat domů!


Dovolte mi ještě jednou poděkovat všem úžasným dětem, rodičům a vedoucím. Děkujeme za pomoc, ať už nabízenou, nebo i provedenou. Děkujeme všem dětem, že se potopy nezalekly a všechny si na jedničku zabalily své věci, v tábořišti nic nezůstalo. Děkujeme vedoucím, že statečně odnosili všechny věci a většina z nich zůstala i další den a pomohla s bouráním tábora a nakládáním věcí. Děkujeme všem rodičům za milá slova a podporu, kterým se nám v nelehkých časech dostalo, máme ve vás velikou oporu, čehož si velmi vážíme.

Věříme, že nás tato událost neoslabila, ale naopak posílila a už teď se těšíme na další tábor! Filištíni se jen tak nevzdávají.

Uchecht.

(první 2,5 dne převzato z táborových deníků Barči a Kačky, upraveno Uchecht – děkuji, holky 😊)


 

0 0 votes
Article Rating
guest

2 Komentáře
nejstarší
nejnovější nejlépe hodnocené
Inline Feedbacks
View all comments
Nervík
Nervík
1 rok před

Supr čtení o táboře, díky za to!