Pálava_26. – 31.10.2021_zpráva z výpravy+fotky

Úterý 26. 10. – začátek výpravy na Moravě

Začátek této výpravy byl zajímavý, kvůli zhoršující se situaci korony mohly nastat změny, naštěstí podmínky, které jsme museli splňovat, pro nás nebyly překážkou. Avšak stále se měnící seznam dětí, které se přihlašovaly, či hůře na poslední chvíli odhlašovaly z výpravy, způsobil zmatek v jízdenkách.

Sraz se konal v 15:45 na Hlavním nádraží. Výpravu vedla Kamča, která na místo dorazila ještě 5 minut před srazem, a přesto tam čekaly už téměř všechny děti (Barča, Kačka, Patrik, Kecy a Moudro), vedoucí byli za chvilku taky všichni (Kamča, Mikro, Medik a Seržant). Super, jsme téměř všichni, času dost a čekáme už jen na nové děti, sourozence Julii s Danem. Čas ubíhá, za 10 minut má vlak odjíždět a nováčci nikde. Kamča začíná být nervózní. 5 minut do odjezdu vlaku a stále nic, Kamča volá tatínkovi našich nováčků, zrovna vystoupili z metra, za minutu jsou u nás. Jakmile jsme všichni, rychle rovnou na nástupiště. Vše se stihlo přesně akorát na čas.

Ve vlaku jsme našli místa a v klidu se usadili. Cesta do Břeclavi je dlouhá, všichni se tak snažili najít něco, čím se zabavit – kreslení, hudba, hraní karet.

Konečně v Břeclavi, venku tma a do zázemí ještě několik minut pěšky. Kecy se cestou s Barčou a Kačkou rozvášnili natolik, že snad celá Břeclav musela vědět, že Filištíni dorazili. Za chvilku jsme v zázemí, musíme počkat, až majitel vše Kamče ukáže. Hurá, můžeme se nastěhovat, jdeme si sníst večeři, avšak ještě předtím prošmejdíme celé prostory skautské klubovny, ve které jsme ubytováni. O 2 hodiny později přijíždí autem Orbit s Kýblem a Kačkou. Všichni jsou unavení, rychle zvládnout hygienu a co nejrychleji do spacáku. Dobrou noc.

Psala Kamča, neboť Patrick je pěkný hříšník!

 

Středa 27. 10.  Lednice a její krásy

Středa byl náš první celý den na výpravě. Ráno nás vedoucí vzbudili a my jsme se šli nasnídat luxusní snídaně a grandiózního černého čaje, který vařil Kyblíček.

Po vydatné snídani jsme se zabalili a vyrazili na výlet. Jeli jsme z nádraží autobusem do Lednice, kde jsme si prohlédli místní zámek. Nutno podotknout, že je to nádherný zámek stavěný v gotickém slohu s ještě krásnější zahradou. Bohužel jsme zde nebyli v létě, kdy jsou zahrady rozkvetlé. Dále jsme si prošli Lednický areál až k minaretu, kde jsme si udělali epickou fotku. Cestou zpátky k zámku jsme se naobědvali. Úžasný oběd se skládal z rohlíku a mého oblíbeného šunkového pomazánkového másla.

Z Lednice jsme došli zpátky do skautské klubovny, kde se nacházelo naše zázemí. Před večeří dorazila taky Uchecht. Chvíli po večeři jsme se s Kačenkou učily na oddílovky a potom jsme dostali za úkol od Medika secvičit scénku na povídku, kterou nám zadal. Pak jsme se navzájem pobavili a už jen provedli večerní hygienu šli chrupkat.

Barča

 

 

 

Čtvrtek 28. 10.  Túra přes Dolní Věstonice

A máme tu čtvrtek. Dneska se mi po dlouhé době spalo dobře, ale vůbec se mi nechtělo vstávat. Ke snídani byl chleba s rybičkovkou a čajík. Jelikož jsem už z předešlého večera věděla, kam jdeme (protože jsem se na to dívala s Kamčou, která mě učila mapu na zkoušky. Díky Kamčo<3), tak jsem se připravovala na pořádnou štreku. A že to byla cesta. Takže po hygieně a snídani jsme si všichni zabalili a šli jsme směr autobus.

Busem jsme dojeli do Dolních Věstonic, kde jsem se mapy uchopila já a vedla jsem cestu. Naše první zastávka byla zřícenina hradu Děvičky (Dívčí hrady), kde nám Kýbl řekl něco málo k historii a udělali jsme si společné foto. Dále jsme pokračovali na vyhlídkový bod, kde jsme si dali oběd a pokochali se výhledem na krásnou krajinu. Potom jsme si to vystoupali na Děvín. Abych pravdu řekla, všude bylo neskutečně moc kamenů.

Z Děvína jsme pokračovali na vyhlídku Strážce, kde už byla o něco horší cesta. A hlavně cestou dolu se mi neuvěřitelně rozklepaly nohy tak, že když jsem stála, tak jsem se třásla jak ratlík. Mikro se mi tam smála a Medik tam do mě bouchal ať se neklepu (ne, nepomohlo to Mediku). Následovala poměrně dlouhá cesta lesníma cestičkama, kde jsme se s Mikro mnohokrát málem přerazily (děkuji za skvělou společnost :3), a tak jsme to využily na hraní her.

Celou cestu jsme si s Barčou střídaly mapu (jelikož jsme dělaly na výpravě oddílovky, které jsme mimochodem udělaly) a Kyblík obohacoval cestu zajímavými výklady. Došli jsme pod Sirotčí hrádek, kde jsme se já, Mikro s Barča snažily Orbita přemluvit abychom nemusely do kopce a mohly po naučné stezce, Orbit samozřejmě řekl ne. A tak jsme se vydali na zříceninu Sirotčího hrádku. Tam jsme chvilku pobyli a pak jsme se konečně vydali směr Mikulov. Šli jsme krásnou cestou s vyhlídkou na vinice a pak také na Svatý kopeček. Při cestě jsme také potkali zříceninu Kozí hrádek.

Pak už jsme si to kráčeli krásným centrem Mikulova, směr nádraží. Jelikož jsme první vlak nestihli kvůli tomu, že jsme si trošku zašli po modré, tak jsme museli trošku dobíhat. Vlak jsme ovšem stihli perfektně. Když jsme dorazili do klubovny, tak jsme se akorát střídali ve sprše, dali si véču a šli jsme spát.

Kačka

 

Pátek 29. 10. Prohlížíme Valtice

Když bylo asi po sedmé ráno, probudili nás (děti) vedoucí, a ačkoli se nikomu z nás nechtělo, nakonec nás z vyhřátých spacáků dostali. Po vyčištění zubů jsme si je zase velice rychle zaneřádili nutellou s chlebem – až na Kecyho, který jako vždy nemohl. Dnes se dokonce povedl i čaj! Když jsme dojedli, vedoucí řekli, ať si zabalíme věci jako vždy a za chvíli jsme vyšli.
Dojeli jsme do Valtic, odkud jsme vyrazili na výlet. Šli jsme po krásné cestě, na které si snad každý řekl, že na kole by to tam bylo fajn, každopádně aniž bychom si to uvědomili, tak jsme došli k oblouku (památka ve Valtickém areálu), u kterého jsme si dali pauzu na oběd.

Během oběda byly však Ája se Sandy (psi) plné energie, a tak to vypadalo, jako by soupeřily o to, která z nich donese větší klacek. Následně jsme šli dál s tím, že jsme zatočili více do lesa a Orbit “vyhlásil” zkoušky z ohňů pro Kačku a Báru. Vzhledem k tomu, že to nějakou tu dobu trvalo a zbytek se začal nudit a mrznout, tak krom Orbita, Mikro, Kačky a Báry jsme se vydali dál.

Zahráli jsme si po cestě medvídky (kdo déle vydrží viset na stromě) a šli na tři na Tři Grácie (další památka), které se bohužel rekonstruovaly, takže jsme poměrně rychle zase odešli.

Se skupinou, která dělala ohně, jsme se znovu potkali u Nového dvoru, odkud jsme plynule šli dál na Apollonův chrám, kde jsme se najedli a něco si vyfotili.

Zpět do Břeclavi jsme se rozhodli jet autobusem, a tak jsme se přesunuli na zastávku. Cesta na zastávku byla velmi krátká, takže když jsme k ní přišli, většina si sedla a koukala do prázdna. Ovšem ticho u nás zrovna dlouho nevydrží, takže se okamžitě začala konverzace o školách a mezi Medikem a Moudrem zase pokusy o to, kdo vyskočí výše, vyhrál to Medik. Poté přijel autobus a my jeli zpátky k naším tvrdým karimatkám a spacákům.

Do klubovny jsme přišli poměrně unavení, ale i tak musel někdo udělat večeři, takže Kýbl šel udělat buřtguláš, ostatní si užívali chvíli nic nedělání, kterou přerušily Mikro, Kamča a Uchecht hrami jako jsou znaky (jeden člověk uprostřed a má za úkol praštit novinami člověka u kterého je signál, signál se přesouvá z člověka na člověka za pomocí znaků které si lidé vyberou) a prasátko kvikni.

Následovala radostná událost – večeře, takže jsme vyjeli ke stolům a najedli se do syta. Pak byl klid, umytí nádobí, hygiena a jít spát. Ovšem po jídle jsme měli spoustu energie, a tak nám Kamča šla přečíst kousek pohádky o Andělovi posledního soudu, během které jsme už usínali, dokud jsme neusnuli úplně.

Moudro

 

Sobota 30. 10. – hrací den

Ráno proběhlo jako vždy, jen ne tak hekticky, jelikož dnes nebyl v plánu žádný výlet, nýbrž hry a případně kratší procházka. V klidu jsme se tedy nasnídali, pořádně oblékli a vyrazili jsme na nedaleké fotbalové hřiště. S sebou jsme si vzali míč či šátky, ať máme s čím hrát, a Kýbl vzal i svého draka. Strávili jsme zde v podstatě celé dopoledne, hráli jsme hry (např. běhání podle frisbee či mravence na medu). Při jedné z her Uchecht uklouzla a spadla přímo na zadek, takže z výpravy odjížděla s naraženou kostrčí. Kýbl také všem dovolil vyzkoušet si pouštět draka. Pak se ale odebral napřed do chaty vařit oběd.

My jsme na hřišti ještě chvíli setrvali, ale nakonec nás zima, a tak trochu i lenost (asi jsme už byli po výpravě trochu unavení, takže se nikomu nic moc nechtělo dělat) vyhnala také zpět do skautské základny. Po obědě (pípí na pálí pálí) jsme si dali chvíli voraz, ale jelikož venku bylo krásně, usoudili jsme, že by byla škoda zůstat vevnitř, a tak jsme vyrazili na odpolední procházku kousek za Břeclav.

Cestou si děti zkoušely práci s mapou a závodili jsme ve vázání uzlů. Holky na plné čáře porazily kluky. Po návratu jsme chvíli čekali na večeři. Poté, co jsme se jí dočkali a všechno spořádali, jsme chvíli oddechli a pak začaly oddílové zkoušky.

Barča a Kačka byly nejprve zkoušeny z mapy, poté jsme se přesunuli do společenské místnosti, kde před všemi přednesly své referáty, desatero, uvázaly uzle a postavily ze sirek ohně. Zkoušky byly úspěšné a tímto holky vítáme mezi členy oddílu 😊 Pak už byl čas zalehnout.

Psala Uchecht, protože Kecy je matla a spletl si sobotu s pátkem.

 

 

 

 

Neděle 31. 10. – hurá domů

Nedělní ráno bylo snad jedno z nejlepších, nikdo nikam nepospíchal, času dost na snídani i na ranní hygienu. Vím, na hygienu stačí několik minut, ale když se u jednoho umyvadla musí vystřídat 14 lidí…., nějaký ten čas to zabere.

Po snídani na nás čekala nejhorší část celé výpravy, úklid a balení. Hledání ztracených ponožek, triček a dalších věcí. Narvat spacák zpět do obalu či krosny. Jediné, co je při balení záživné, je adrenalin, který vámi proběhne ve chvíli, když držíte cizí smradlavou ponožku, kterou jste nedopatřením našli mezi svýma věcma. Častokrát nechápu, jak se mi všechny věci mohly vejít do krosny a teď to nejde narvat zpět. Mám konečně dobaleno a náhle zjistím, že dole v batohu je velká vzduchová nezaplněná část, jsem naštvaná, ale přebalovat to už nebudu. Konečně jsou všichni sbalení, věci se stěhují ven a jdeme hrát upravenou verzi Městečka Palerma, kterou si pro nás přichystala Uchecht. Je tu hned několik nových postav (amorek, milenci, blázen, vlkodlaci, věštkyně, holčička s dalekohledem). Měli jsme celkem 3 kola. Vlkodlaci ani jednou nezvítězili. Ve dvou případech to bylo štěstí toho, že vlkodlak byl v mileneckém páru s další postavou, která když zemřela, zemřela nedopatřením i druhá polovička, ke štěstí městečka to byl vlkodlak, avšak bohužel ke smůle vlkodlaka Kecyho. Jediné, co mě při hře mrzelo, byla nevyužitá postava blázna (při odsouzení městečkem nemohl zemřít). Sama jsem tuto postavu měla, a i přes snahu toho, že jsem obviňovala kde koho, aby mě odsoudili, mi namísto toho děti věřily, chudák blázen, co se snažil být odsouzen.

Je čas vyrazit na nádraží. Netrpělivá Kamča popohání všechny děti s výhružkou, že nám ujede vlak. Čekáme na Moudra, který k obědu dojedl skoro celý zbytek od včerejší večeře a teď trůní na záchodě. Konečně vyrážíme, jdeme svižným tempem a na nádraží zjišťujeme 40minutové zpoždění vlaku. Máme čas si tak koupit kávu nebo horkou čokoládu z automatu. Většina z nás si dala svačinu, aby nám čas lépe uběhl. Vlak přijíždí, na nástupišti je narváno, jaká klika že máme místenky. O ty se v zápětí stejně hádá Uchecht, která je v čele a snaží se vyhnat nabubřelé Slováky z našeho kupéčka. Konečně se to podařilo a my se tak můžeme pohodlně usadit. Naštvaný Slovák však nepřestal dorážet a nadávat. Medik se tak svým šarmem a klidnou povahou ujal vyjednávání. S klidnou hlavou dokázal Slováka uklidnit a vysvětlit mu, že tato místa mu patřit nebudou. Zbytek cesty byl klidný.

Po návratu na hl. nádraží nesmíme zapomenout na oddílový pokřik, rozloučíme se a rychle domů na večeři od maminky.

Psala Kamča, protože Julča s Danem jsou pěkní hříšníci


Cele album zde

0 0 votes
Article Rating
guest

0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments