Středa 13. 4.
Sešli jsme se na Hlavním nádraží před obchodem Flying tiger jako vždycky. Jelo nás myslím 13 (Uchecht, Mikro, Ježek, Stůj, Siréna, Tučňák, Seržant, Orbit, Kamča, Medik, Světluška, Netopýr, Kamzík, Potápěč, Popelka, Kačka, Bára, Kecy, Moudro a Žužu). Já se Sirénou jsme si s sebou vzali košíčky na vajíčka. Uchecht nebo kdo se tomu smáli, ale já věděl, že na velikonoční vejslužku se to nakonec bude hodit. Loni jsem totiž měl jen batůžek a v něm pak rozkydaná vajíčka a rozmlácené čokošky.
Jeli jsme vlakem s jedním přestupem. Myslím. Jeli jsme cca 2 hodiny. Jeli jsme do nějaký vesnice a tam jsme bydleli v mlýně. Jméno vesnice si nepamatuju. (Oparno). Od vlaku jsme ještě šli nějakou cestu pěšky, takže do mlýna jsme dorazili asi v 7 večer.
Jak to ve mlýně vypadalo? Na jedný straně spali vedoucí a byla tam jídelna a hráli jsme tam hry a na druhý straně jsme spaly my děti. Vedle normálně bydleli lidi. Byly to tři baráky. K tomu byla zahrádka. Na zahrádce jsme hráli nějaký hry. Třeba pípí uaua, pak jsme večer měli večeři a pak jsme šli do našeho pokoje. Večerka byla asi v 10
Tučňák
Čtvrtek 14. 4.
Všechno to začalo budíčkem v 7:30. Po snídani jsme se zabalili a v 9:00 vyrazili na Milešovku. Cesta byla poměrně náročná a dlouhá, zhruba po hodině jsme Milešovku poprvé zahlédli. Aspoň jsme ale měli dost času na kecání. Po cestě jsme hráli hry jako potopa nebo bomba. Potapěč si cestou krájel kedlubnu a vypadalo to vtipně. Zhruba ve 12:00 jsme vyšplhali na vrchol. Chtěli jsme si nahoře něco koupit, ale bohužel měli zavřeno. A tak jsme se naobědvali z vlastních zásob, odpočinuli si, udělali pár fotek s výhledem a šli zase dolů. Na chatu jsme dorazili v podvečer. Cestou jsme se ještě zastavili ve vedlejší vesnici v obchodě na zmrzce.
Večer přijeli Stůj se Seržantem a uvařili k večeři UČO. Pak jsme hráli hru Trh „Bezi bezo“ a Pepíčku pípni, kde vyhrál Tučňák celou sérii bojů. Jak jsme byli všichni rozdovádění, nikomu se nechtělo spát, takže moc nezabíralo ani to, že na nás chodili vedoucí. Pak nás ale nachytala Uchecht, sebrala mně a Potápěčovi mobil a pak už byl klid.
Popelka
Pátek 15. 4.
Ráno jsme vstali a po snídani a ranní hygieně jsme se vydali na autobus. Ten nás dopravil do Litoměřic, které jsou zajímavé tím, že to bylo oblíbené místo básníka Karla Hynka Máchy (žil zde). Avšak předtím, než jsme se podívali na jeho sochu, jsme si prošli náměstí s renesančními domy, u nichž byly arkády s krásnou radnicí. Pak jsme se skutečně dostali po Máchových schodech až k soše Karla Hynka Máchy. Opravdu jsem nemohla uvěřit tomu, že stojím před jeho sochou, protože nápis na ní vypadal spíš jako K. H. Mächa, místo K. H. Mácha.
Po návštěvě tohoto malebného městečka směrovaly naše kroky do Terezína. Toto místo je zase zajímavé, jak jistě všichni ví, svým bývalým koncentračním pracovním táborem. Je zde hřbitov židů, kteří zde zemřeli a dokonce i naučná stezka, kterou jsme si částečně prošli. Samozřejmě se může i dovnitř, ale vstupenky jsou moc drahé.
Při procházení naučné stezky a cesty na autobus jsme například minuli ceduli s nápisem Tomáškov, což nezapomnělo patnáct lidí během minuty Netopýrovi a Stůjovi připomenout, kdyby si toho nevšimli. Také mi byla neoficiálně vymyšlena přezdívka – Kyselina, ale to stejně nikdo nepoužívá.
Po výletě jsme si ještě večer zahráli pár her, zbaštili večeři, ještě si zahráli a potom jsme už spáchali večerní hygienu a šli na kutě.
Kyselina
Sobota 16. 4.
Probudili jsme se, vyčistili si zuby a šli snídat. Poté jsme si šli zabalit do malého batůžku věci na velký výlet. Ke svačině jsme měli jablko, sušenku a chleba s pomazánkou. Přibližně první dvě hodinky jsme šli lesem občas z kopce občas do kopce. Jako první jsme vyšli na kopec, na kterém byla zřícenina a krásný výhled. (Košťálov) Tam jsme si dali část svačiny a potom jsme šli dál. Jako druhý kopec byl Boreč, což je sopka která v zimě vypouští teplé výpary. Když jsme chvilku odpočinuli, šli jsme na 3 a také poslední kopec. A to byl Lovoš. Nikomu už se nechtělo, protože bylo hrozný horko a skoro všichni byli unavení. Když jsme ale ovšem vyšli na horu, byl tam stánek s občerstvením a hlavně krásný výhled,takže jsme byli rádi, že jsme šli. Spousty lidí si zde koupilo párek v rohlíku a pití. Jakmile všichni dojedli a dopili, tak jsme si dali skupinovou fotku a šli zpět do mlýna.
- Potápěč
Neděle 17. 4.
Nedělní ráno pro mě začalo tím, že mě Cibulka probudila, že mám jít do služby a až poté jsem se dozvěděl, že mě měl probudit Ježek, kterému jsem odkýval všechno ze spánku. Službu jsem měl s Tučňákem, který než jsem přišel odvedl docela kus práce, ale i tak na mě něco zbylo. Během příjemného rána v teple se vedoucí postupně hromadili v jídelně, načež jsem se při přípravě oběda s sebou dozvěděl, že jediný ostrý nůž v chatě je moc malý na to, abych s ním krájel chleba, tak jsem si skočil pro svůj a během oficiálního budíčku jsme mazání chlebů dokončovali. Na snídani (rohlíku s nutellou) si děti pochutnaly, jen někteří vedoucí kritizovali. Protože se vstávalo později než normálně, tak se dětem řeklo aby se připravily na cestu pro proutí. Nějakou tu chvilku jsme proutí hledali, ale nakonec jsme našli. Poté nám Kýbl poučil, jak se má proutí sekat/řezat a jak si vybírat proutky, načež většina dětí zjistila, že s sebou nemají nůž. Já osobně jsem poprosil Stůje, zda by mi pomohl na strom a pak jsem si sekal proutky v koruně stromu. Medik se tento rok rozhodl, že si naseká hlavně tenké a pružné (tudíž i krátké) proutky, a že jich udělá více. Během této doby, co si kluci a Žužu sekali proutky, se holky rozhodly si uplést věnečky, které se jim majestátně povedly. Pak už to vypadalo, že už jsou všichni připraveni jít zpátky do mlýnu. Cestou zpátky nám byla představena nová hra, která spočívala v tom, že budeme potkávat lidi, ke kterým osud zrovna hodný nebyl, ti nám řeknou svůj osud a my (děti) se v mlýnu rozhodneme, komu bychom peněžně pomohli. Nejvíce se rozhodovalo mezi Kamčou, která hrála ženu která v 16 utekla od rodičů ze vzteku a chtěla zůstat se svým přítelem, který ji mlátil, tak od něj odešla a kradla pro své dítě a Medikem, který hrál muže, který v dětství propadl drogám, byl na odvykačce, ale utekl a teď se snaží napravit a najít si stálou práci. Nakonec se rozhodlo pro Medika, protože u Kamči hrál faktor, že má milující adoptivní rodinu, ale ona jen nechce překonat vztek z toho, že jí zatajili, že je adoptovaná. Poté si začal u mlýna Kýbl s Orbitem hrát s vodními hrátkami, kterými upoutali všechny děti. Ovšem to už na nás čekalo pletení pomlázek a holky malování vajíček.
Ze začátku se většině vůbec nedařilo, ale potom jsme si začali navzájem pomáhat a hned se nám začalo dařit. Já osobně jsem společně s Medikem zůstal venku u pletení dokud bylo dostatečně vidět a dokud jsme zvládali zimu. Medik poté stejně pokračoval v pletení ještě v mlýně, kde na mě už čekala práce služby. Doprobudit Stůje, pomoct mu s večeří, umýt nádobí a doplnit dříví. Poté jsem si užil zakřičení “makrely” a šel ostatním nandavat porce, čehož se Stůj ujmul za mě a tak jsem byl schopen si užít jídlo. Poté ostatní šli hrát hry (přesedávání podle karet, kde si Stůj našel svojí nejmenší židličku v celé místnosti) a já společně s Tučňákem začal mýt a uklízet nádobí. Pak jsem poslal Tučňáka, ať jde hrát hry s ostatními a já si během té doby s radostí domyl všechen zbytek nádobí. Poté se děti svolaly do jídelny, kde jim byla vysvětlena další hra a to detektivka, která spočívala v tom že různě na zemi, na stolech, atd. byly nalepené indicie, které děti musely všechny najít a poté z nich vyvodit, kdo z deseti osob je zloděj. Já si místo toho užil ještě chvilku umývání nádobí, vymazávání plechů pro Kýbla a pití čaje, ačkoli se mi pití čaje protáhlo, tak mě na konec vedoucí poslali spát. Spát mě poslali kolem desáté, ale když jsem přišel, tak všichni v pokoji hráli flašku, načež jsme se jen připravil jít spát a vlezli si do spacáku. Spát se samozřejmě nikomu nechtělo, ale byli jsme donuceni.
Moudro
Pondělí 18. 4.
Budíček byl okolo osmé hodiny. Jakmile se všichni probrali, kluci popadli pomlázky a začali prohánět holky. Holky si to ale nenechaly líbit a začaly utíkat. Po divokém probuzení a ranní „rozcvičce“ se šlo na snídani. K snídani byl mazanec a kakao. Já samozřejmě kakao nemůžu, a proto jsem tam mazanec žvýkal s vodou. Po snídani služba uklidila stoly a šlo se balit. Balení bylo výjimečně velice rychlé, zabralo asi jen 30 minut pro všechny – tohle platí pouze pro ty, jenž nehledali své ponožky. Po balení a hledání ponožek se šlo koledovat. Nástup na koledování byl kolem 9:45 a okolo 9:50 se šlo koledovat do Chotiměře. Ne všichni šli koledovat, někteří vedoucí a dívky zůstali ve mlýně. Musíme říct, že dámy v Chotiměři byly opravdu štědré a milé oproti jiným výpravám. Návrat z koledy byl okolo 12. Po návratu se ještě dobalovaly menší věci a šlo se na oběd. K obědu byla frankfurtská. A naštěstí to tentokrát nebyl jenom párek. V mezičase měly holky možnost polévat kluky vodou, ale to se jim moc nedařilo, proto jsem se sám musel vymáchat v potoce, aby to bylo aspoň trochu poznat. Následně byly děti násilně dovlečeny na program, který trval zhruba do 14:30. Pak jsme se rozloučili a šupajdili jsme si to na autobus (z mlýna jsme odešli okolo 15 hodiny). Šli jsme asi půl hodiny a pak najednou došli se všemi dětmi na autobusovou stanici, do autobusu jsme nastoupili okolo 15:39. Vystoupili jsme, ohlédli se po nádraží a šli na dané nástupiště. Okolo 16:00 jsme nastoupili do vlaku. Vlak byl hodně narvaný, takže celý oddíl byl roztroušený po celém vagonu, a to byl docela záhul pro vedoucí, protože museli spočítat děti. Jeli jsme docela dlouho a v Praze jsme zastavili okolo 17:40. Potom následoval náš pokřik, po kterém jsme se rychle rozběhli na metro Náměstí Republiky. V mezičase jsme odevzdali pár dětí a to co z našeho oddílu zbylo se rozloučilo na Nových Butovicích.
Kecy